KREJSKOVÁ, E. Vliv teploty na generaci a rozklad ozónu na pevných površích [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2012.

Posudek vedoucího

Kozáková, Zdenka

Diplomová práce se zabývá teplotním efektem při rozkladu ozónu v interakci s různými pevnými povrchy. Zkoumány jsou tři různé materiály o různých velikostech povrchu. Výsledkem je přehled rychlostních konstant reakce ozónu s jednotlivými povrchy a jejich porovnání s výsledky předcházející bakalářské práce. Podstatnou součástí experimentální části práce je nalezení relevantní metodiky pro studium teplotního efektu při rozkladu ozónu. Během řešení diplomové práce pracovala diplomantka zcela samostatně. Pravidelně konzultovala postup měření zejména při hledání metodiky experimentu. Práce je zpracována přehledně s bohatým využitím literárních zdrojů. Výsledky jsou srozumitelně prezentovány a diskutovány s teoretickými předpoklady. Závěry jsou logické a dávají základ pro další experimentální činnost v dané problematice. Diplomová práce splnila zadané cíle a doporučuji je hodnotit výborně.

Posudek oponenta

Dřímal,, Jiří

První část diplomové práce je správně věnována vlastnostem ozonu, jeho generaci a metodám měření koncentrace ozonu. Je správně poukázáno na tu skutečnost, že klasická jodometrická metoda stanovení koncentrace ozonu je ovlivněna přítomností oxidů dusíku. Tato neznalost dříve vedla k mnoha mylným závěrům. Například bylo dosahováno lepších účinností generace ozonu, než byla teoretická hodnota. Problematika výběru vhodných materiálů pro vedení ozonu od generátoru ozonu k místu aplikace je velice aktuální. Rovněž tak znalost rozkladu ozonu v závislosti na teplotě pomůže při návrhu konkrétních aplikací. Na základě znalosti průměru a délky potrubí, materiálu potrubí a teploty okolí lze stanovit úbytek koncentrace ozonu. Následně lze rozhodnout o tom, zdali je třeba potrubí chladit, případně jaký materiál potrubí využít s ohledem na investiční náklady. Stanovení rozkladu ozonu bylo studováno dvěma metodami, přičemž u první metody, kdy ozon proudil potrubím do detektoru ozonu, byly naměřeny hodnoty, které lze těžko interpretovat. Bez detailní znalosti zapojení a případně provedení dalších pokusů lze jen těžko najít důvody pro naměřené hodnoty. Dovolím si pár námětů k metodice měření, které by mohly ovlivnit výsledky měření. Produkce ozonu závisí významně na obsahu vodních par v pracovním plynu, v našem případě kyslíku. Pokud byl brán kyslík z lahví bez další úpravy, tak určitě obsahoval vodní páry a jejich obsah nemusel být konstantní. Aby se vyloučil vliv vodních par na generaci ozonu, je třeba zařadit za kyslíkovou bombu vysoušecí stupeň a dosáhnout rosného bodu pod minus 60°C. Rovněž tak mohlo docházet ke kondenzaci na vnitřním povrchu testovaných trubek při jejich zchlazování a tak mohlo dojít k ovlivnění měřených hodnot. Protože změny koncentrace ozonu při nízkých teplotách jsou malé, je třeba při metodice 1 mít jistotu, že generovaná koncentrace ozonu je časově stabilní. Je tedy třeba zařadit měření koncentrace ozonu nejen na výstupu z trubičky, ale i na jejím vstupu. Druhá metodika stanovení rozkladu ozonu je vhodnější a vyhýbá se výše popsaným možným metodickým chybám. Může být tedy standardně dále využívána k měření rozkladu ozonu na dalších materiálech. Z praktického hlediska by bylo přínosem znát kromě rozkladu ozonu na homogenních trubicích i vliv sváru spojujících dvě trubice na rozklad ozonu. Na rozklad bude mít jistě vliv geometrie sváru, materiál použitý ke svařování, jeho čistota, atd. To by mohlo být námětem další práce. V tomto případě je však třeba vyladit i první metodiku měření, protože rozklad ozonu na sváru jistě bude záviset i na rychlosti proudění ozonu potrubím.

eVSKP id 41477