KREJSA, J. Optické vláknové snímače [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2016.
Zadání DP, které si diplomant vybral, bylo externí od firmy Optovit s.r.o. Vláknová optika Jihlava. Student od začátku projevoval velký zájem o danou problematiku, práci věnoval potřebný čas s dobrou účinností. Pravidelně chodil v obvyklé míře na konzultace v dohodnutých termínech, k práci přistupoval zodpovědně a úkoly plnil svědomitě. Byl iniciativní a do značné míry samostatný. Na mechanickém provedení se podílel společně se zadavatelskou firmou. Se zvláštními problémy se student během řešení nesetkal, částečnou nevýhodou bylo nutné dojíždění do Jihlavy a jeho menší praktické, částečně i teoretické znalosti a zkušenosti, které se mu ale podařilo ve většině případnou svoji píli překonat. Celkově hodnotím přístupy, chování a postoje p. Bc. Jana Krejsy jako velmi dobré. Z těchto a dalších důvodů navrhuji jeho DP k obhajobě a navrhuji její hodnocení klasifikačním stupněm B a to 80 body.
Diplomová práce je věnována návrhu a realizaci měřicího systému s optickými vláknovými snímači pro měření zakalení piva. Práce je rozdělena do pěti hlavních částí. V první části (kapitoly 2 a 3) je uveden teoretický rozbor optických vláknových snímačů a metod měření zakalení. Druhá část (kapitoly 4, 5 a 6) popisuje návrh snímače zakalení od senzorové části, přes mikroprocesorovou část, zdroj, mechanickou konstrukci a prostředky ovládání a vizualizace. Bohužel mi v této části zcela chybí přehledný soupis požadavků na systém. Diplomant sice v kapitole 4 uvádí hlavní požadavky, které jsou ale pouze obecného rázu, kdy se čtenář nedozví nic o požadované přesnosti, rozsahu měření atd. Také zcela chybí průzkum trhu a zhodnocení vybraných komponent (ať už na základě parametrů nebo ceny). Pravdou je, že zadání tento průzkum trhu nepožaduje, přesto se domnívám, že by měl být součástí práce. Třetí část práce (kapitola 7) popisuje řídicí systém zákaloměru. Čtvrtá část diplomové práce (kapitola 8) je věnována kalibraci a nastavení realizovaného zákaloměru. V této části není zcela jasné, proč diplomant volil pro kalibrační křivky 2. řád regresní křivky, a jak by se na funkci projevila jiná volba regresní křivky (obr. 8. 2 a 8.3). Poslední část práce (kapitola 9) popisuje testování realizovaného zákaloměru a srovnání naměřených dat s referenčním zákaloměrem MZN – 89 v laboratoři Měšťanského pivovaru v Poličce. Bohužel zjištěné průběhy chyb (grafy v kapitole 9) jsou proloženy zcela nevhodně, a také není zcela jasné, proč do průběhů maximálních absolutních chyb byla za tabulek 9.1 až 9.14 jako maximální brány někdy hodnoty s kladným a někdy se záporným znaménkem. Navíc nikde není uvedena přesnost referenčního zákaloměru. Problém vidím také v tom, že i když se práce jmenuje optické vláknové snímače, a student alespoň optická vlákna používá v systému pro přenos záření z fotodiody do přípravku a pak z přípravku k fotodetektoru, v celé práci nejsou vůbec zmíněny parametry použitých optických vláken a jejich typ. Student sice diskutuje vliv změny teploty na optická vlákna (kapitola 9.5.3), ale zcela chybí rozbor toho, zda jsou použitá vlákna vhodná pro zvolenou vlnovou délku záření, zda nedochází k útlumu záření v přenosové trase, jak je řešeno přesné umístění detekčního vlákna do osy se zdrojovým vláknem, atd. Po formální stránce se v práci vyskytuje menší množství gramatických chyb a překlepů. Další připomínku bych měla k obrázkům v kapitole č. 2, kdy se dané obrázky pocházející z jednoho literárního zdroje určitě dají nalézt v lepší kvalitě. I přes výše uvedené výtku si myslím, že byly splněny požadavky kladené na diplomovou práci, a doporučuji práci k obhajobě.
eVSKP id 94374