JUNEK, J. Modelování dynamiky části tiskařského stroje [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2016.
V rámci diplomové práce se diplomant zabýval modelováním části tiskacího stroje s cílem připravit prostředky pro nastavování stroje na modelech, místo časově a finančně náročných reálných experimentů. Na zpracování diplomové práce diplomant pracoval se zaujetím a bylo zřejmé, že jeho cílem je nejen vypracovat povinnou práci, ale dosáhnout prakticky použitelného výsledku. Diplomant pracoval samostatně, přicházel s vlastními a v řadě případů originálními náměty pro dosažení co nejlepšího výsledku práce. Konzultace využíval v poměrně omezené míře, což souvisí i s faktem, že se jednalo o zadání z praxe, jehož řešení bylo současně ověřováno i v rámci firmy. V některých případech musel využít nestandardních postupů a to zejména tehdy, kdy se ukázalo, že nelze jednoduše kombinovat některé části systému Matlab/Simulink Simscape. I tyto potíže však dokázal diplomant překonat. Rovněž je třeba ocenit fakt, že studentem navržené řešení bylo ověřeno na skutečném tiskacím stroji, přičemž vytvořený model dosahuje dobré shody. Je škoda, že se student se stejným zájmem, jaký projevil při implementaci modelů, nevěnoval i teorii a metodám, které za modelováním mechaniky stroje stojí, a rovněž nevěnoval více pozornosti jazykové a stylistické úpravě práce. Diplomant jednoznačně prokázal inženýrské schopnosti, práci navrhuji klasifikovat stupněm C.
Diplomová práce pana Junka obsahuje celkem 82 stránek textu, včetně seznamu použité literatury. Zadání práce svou náročností odpovídá požadavkům na závěrečné práce magisterského studia a je zaměřena na řešení problému z průmyslové praxe. Práce je vcelku logicky členěna do 11 základních kapitol. Kapitoly 2,3,5 8 mají popisný charakter a tvoří cca 20% textu. Podávají např. povšechnou informaci o problematice akauzálního modelování, o skladbě simulačního prostředí SIMSCAPE apod. Ostatní kapitoly pak řeší konkrétní body zadání. Za základní body považuji ty, které se týkají vytvoření modelu odvíjecí/navíjecí části tiskařského stroje a jeho verifikace. V této části bych uvítal podrobnější popis mechanismu systému. Základní schéma celého stroje je uvedeno na obr. 1-4 a nejsou k němu uvedeny popisky všech očíslovaných dílů. Schéma modelované části je pak uvedeno na obr. 4-1 a souvislost obou obrázků není dostatečně zřejmá. Protože k modelování jsou použity bloky z knihovny SIMSCAPE bylo by možné, při kvalitním popisu mechanizmu, sestavit i kvalitnější model. Autor např. při popisu modelu na obr. 4-7 uvádí, že ve stroji je několik desítek válců na volných ložiskách modelovaných bloky „Belt Pulley“, ale v modelu jsou použity pouze dva. Skutečně to neovlivní dynamiku modelu a jeho adekvátnost? Podobně nedobře působí výklad modelu převodovky sekundárního motoru na str. 28,29. Mechanické schéma této převodovky je zřejmě uvedeno až na str. 46. Teprve tam se čtenář dozví, že jde zřejmě o převod s ozubeným řemenem a jaké je jeho mechanické uspořádání. Celkově tak může být navržený model odvíjecí/navíjecí části zbytečně hrubý. Verifikace modelu je popisována v kapitolách 9 a 10. Model je porovnáván se dvěma reálnými experimenty a vykazuje vcelku slušnou shodu. K věrohodné verifikaci však bude zapotřebí více experimentů. Kladem práce je vytvoření uživatelského rozhraní, které má umožnit obsluze znalé provozu tiskařského stroje využití jeho modelu k snadnějšímu nastavení parametrů stroje. V práci je celá řada překlepů, nejasných formulací případně i nesrozumitelných vět. Jako příklad uvádím, na str. 17. „..zamezení vzniku vzduchových mezery…“. Na str. 35. „Komponenta se dělí na části…equalation..“, nebo „…jakými fyzikální veličiny…“. Na str. 53. „Model je tedy řízen průběhem hlavního motoru…“. Na str. 54. „Identifikují se tři parametry – náhradní schéma materiálu…“. Na str. 72. „Důvodem normování je, že měření analogové hodnoty“. Na str. 73. „…motor se točil dopředu, aby dodat více materiálu…“. Na str. 33 je nesmyslný odkaz na obr. 4-6. Poněkud závažnější jsou formulace „setrvačná síla role“ na str.29, nebo „setrvačná síla bubnu“ na str. 34. V práci je minimum rovnic. Lze pominout fakt, že nejsou číslovány, nicméně je na str. 30 veličina k opravdu v [Nm]? Přes uváděné výtky považuji práci za vcelku zdařilou a svědčící o inženýrských schopnostech diplomanta.
eVSKP id 93839