HAVLÍČEK, J. Samonastavitelná regulace elektrického motoru [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Zadání tématu diplomové práce bylo cíleno na metody samonastavitelné regulace s aplikací na kaskádní regulaci PMS motoru. První část tématu - samonastavitelnou regulaci proudu, lze za určitých podmínek považovat za jednoduše řešitelnou. Samonastavitelná regulace otáček (či polohy) je oproti tomu výrazně obtížnější, protože se v mnohem větší míře projevují nelinarity motoru (viz. Obr. 5.6 str.40). K řešení diplomové práce přistupoval Bc. Havlíček svědomitě, pravidelně docházel na konzultace a po poskytnutí základů řešené problematiky pracoval samostatně. V závěru řešení diplomové práce se Bc. Havlíček nezalekl problémů vzniklých při implementaci řízení na reálném pohonu a úměrně tomu zvýšil úsilí potřebné k úspěšnému dokončení. V průběhu implementace samonastavitelné regulace úspěšně ověřil několik různých metod popsaných v odborné literatuře. Při vypracování diplomové práce projevil Bc. Havlíček inženýrské schopnosti a také prokázal, že je schopen nabyté teoretické znalosti aplikovat v praxi. Diplomovou práci hodnotím celkově 95b - A.
Předložená diplomová práce se zabývá algoritmy samočinného nastavení regulátorů proudové a otáčkové smyčky synchronních motorů s permanentními magnety. Regulátory jsou typu PS, jsou zapojeny do kaskády a ladí se postupně. Zadání práce lze považovat za komplexní. Přestože je většina motorů modelována poměrně jednoduše, jedná se o nelineární systém a v praxi jsou často problémy s dalšími nelinearitami, například se třením, na které student v práci také narazil. Diplomová práce je přehledně rozdělena do šesti kapitol. První popisuje problém identifikace systémů. V kapitole 1.1 mi chybí typ modelu, se kterým je metoda nejmenších čtverců spojena. Chybí přenos, který by vysvětlil význam parametrů (1.3) (dá se o něm usuzovat až z rovnice (2.7). Další opomenutou podmínkou, kdy je možné provést odhad parametrů je požadavek, aby systém nebyl v ustáleném stavu. Kapitola 2 se věnuje samonastavitelným PSD regulátorům. V kapitole 2.1 se píše o předpokládaných parametrech soustavy (2.2). Proč zrovna tyto parametry, když neodpovídají reálné spojité soustavě? Rovnice (2.17) neplyne z odhadu parametrů, ale z přenosu (2.15). V rovnici (2.20) je písmeno Q a nejspíš by zde mělo být Q`. Na straně 14 dole se po popisu problému v Z transformaci začíná hovořit o tlumení a není zde vysvětleno proč. V rovnici (2.31) má být malé Phi. Třetí kapitola se zabývá synchronním motorem s permanentními magnety. Následuje kapitola o simulaci samonastavitelné kaskádní regulace synchronního motoru s PM. Velká část práce se věnuje jejich ověření na reálném motoru na platformě dSpace v kapitole 5. Poslední kapitolou je závěr, který podrobně shrnuje dosažené výsledky. Omezení akčního zásahu a anti-wind-up je dnes běžnou součástí regulátorů typu PID/PSD. Používal bych raději blok diskrétního PID regulátoru z knihovny Simulink, kde je možné všechny tyto možnosti jednoduše zapnout, či vypnout. Použití prostého přenosu je sice možná programátorsky jednodušší, ale možnost anti-wind-up-u jsou zde velmi omezené. Je potřeba si uvědomit, že oba řešené regulátory se velmi rychle dostávají do saturace. Diskretizace spojitých systémů má svá pravidla a nejsem si jist, zda byla v práci správně využita. Souvisí s tím doplňková otázka. Práce je hezky graficky zpracovaná. Chybí spousta čárek mezi větami a je zde pár překlepů a chyb. Než použít odkaz „v jedné z předchozích kapitol“, bych raději uvedl, ve které konkrétní kapitole je to popsáno. Rozsah jednotlivých kapitol je vyvážený. Celkově lze konstatovat, že práce svědčí o inženýrských schopnostech diplomanta. Doporučuji hodnocení B 85 bodů.
eVSKP id 102813