ŠIRŮČEK, D. Studium supramolekulární struktury huminový kyselin [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2017.

Posudek vedoucího

Kalina, Michal

Student David Širůček se ve své bakalářské práci zaměřil na aktuální oblast studia struktury huminových kyselin a jejich chování ve vodných roztocích. V rámci BP student tuto problematiku posuzoval pro sadu vzorků huminových kyselin lišících se svou zdrojovou matricí (lignit, půda, kompost, rašelina). Po prvotní důkladné charakterizaci všech studovaných materiálů student využil pro posouzení chování HK ve vodných roztocích zejména metody rozptylu světla, spektrometrie a pokročilé chromatografické techniky (SEC-MALS/UV-VIS/dRI). Je třeba podotknout, že se student tohoto nelehkého a poměrně širokého úkolu zhostil velmi dobře a cílevědomě. Kombinace jednotlivých metod využitých v rámci BP poskytla velmi zajímavá experimentální data, která student v práci dobře diskutuje a vzájemně srovnává dle souvislostí. Jako vedoucí hodnotím pozitivně rovněž studentův velký zájem o řešenou problematiku, jeho systematičnost a samostatnost. Nad rámec řešení BP se David Širůček již od druhého ročníku svého studia zapojil do výzkumné činnosti biokoloidního týmu Centra materiálového výzkumu na FCH VUT formou pomocných vědeckých prací. Student tak měl možnost rozšířit své obzory do mnoha dalších oblastí řešených v biokoloidní oblasti výzkumu (hydrogely, transportní procesy, reologie, mikroreologie). David Širůček v bakalářské práci beze zbytku splnil všechny cíle vytyčené zadáním, proto ji navrhuji ohodnotit stupněm „výborně“ (A).

Posudek oponenta

Pekař, Miloslav

Práce se zabývá několika fyzikálně-chemickými technikami studia vlastností roztoků huminových kyselin. Na bakalářské úrovni se student dobře vypořádal s poměrně náročnými technikami i řadou experimentů. Úvodní část stručně, ale výstižně popisuje základní představy o huminových látkách i principy použitých metod. V experimentální části naplnil autor zadané úkoly a pokoušel se o jejich zhodnocení ve světle supramolekulární teorie struktury huminových kyselin. Práce je napsána pěkně, dobře se čte, formálních chyb je pomálu. Upozornil bych na výskyt anglického popisku v českém textu, dost neobratné vyjádření, že huminové kyseliny jsou využívány jako součást uhlí (str. 19) a poněkud zbytečné krácení fotonové korelační spektroskopie na foton korelační spektroskopii (str. 21). Na str. 30 to chce uvádět přehled přístrojů konzistentně – tj. u všech, o jaký přístroj vlastně jde. U tabulek 7-9 by čtenáři pomohlo, kdyby přímo obsahovaly informaci o tom, z jakého detektoru byly získány a z jakých rozsahů retenčních časů. Numerická data jsou udávána se směrodatnými odchylkami (zřejmě) – ty nemá smysl uvádět na více než dvě platné číslice, tomu by se mohlo přizpůsobit i zaokrouhlování vlastních dat. K diskusi na str. 33 bych upozornil, že lignohumát je už sám o sobě sůl; soli vznikají asi i z dalších preparátů při jejich rozpouštění v iontovém prostředí. Částice o velikosti několika mikrometrů (např. str. 35, 36) už jsou na hranici detekčních možností přístroje, asi bych je příliš vážně nebral – ovšem na str. 45 se čtenář dočte, že vzorky byly filtrovány přes filtr 0,45 mikrometrů, což v experimentální části chybí, čímž je čtenář poněkud zmaten. Pokud se tak velké částice objevily i po filtraci, byl by to zajímavý jev a tohle mechanické ovlivnění agregace by si zasloužilo další, hlubší studium. Diskuse zeta potenciálu na str. 39-40 mohla zahrnout i úvahy o disociaci huminových kyselin v prostředí o různém pH a o tom, zda se patřičně na změřené hodnotě odráží. Student se úspěšně vypořádal s technikami na bakalářské úrovni netypickými a jeho práci lze rozhodně doporučit k obhajobě.

eVSKP id 97000