FAJMON, F. Akviziční systém pro snímání elektrogramu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Student navrhl a realizoval bezdrátový akviziční systém pro snímání elektrogramu izolovaných animálních srdcí. Návrh akvizičního systému splňuje požadavky kladené na laboratorní záznamové systémy, získané pečlivou literární rešerší. Realizovaný akviziční systém využívá platformu Olimexino, kterou student rozšířil o možnost bezdrátového přenosu dat v reálném čase. Do systému student implementoval monitorovaný zdroj napájení a propojením všech dílčích obvodů s platformou Arduino vytvořil plně funkční akviziční systém, který bude použit v laboratoři experimentální kardiologie na lékařské fakultě. Funkčnost systému student ověřil paralelní akvizicí elektrogramu navrženým systémem a profesionálním akvizičním zařízením Biopac, pro testování využil simulátor s možností nastavení různých šumových podmínek a arytmií. Student rozšířil záznamový systém o program s intuitivním grafickým rozhraním, umožňující zobrazení a filtraci záznamu a především hodnocení aktuální tepové frekvence. Student se věnoval návrhu a realizaci systému velmi systematicky a zodpovědně, navštívil pracoviště, pro které je systém vyvíjen a diskutoval s budoucími uživateli požadavky kladené na systém, nad rámec zadání rozšiřoval možnosti systému. Zadání je zcela splněno. Student jádro práce prezentoval na studentské soutěži EEICT.
Student měl za úkol vytvořit systém pro snímání experimentálního EKG a sledování tepové frekvence. Literární rešerše je věnována převážně technickým charakteristikám a přehledu EKG přístrojů používaným v experimentálním výzkumu. V Tabulce 1 je chybně popsán význam některých částí EKG. Do seznamu přístrojů zmíněných studentem bych navíc zařadila PowerLab s příslušným softwarovým vybavením LabChart od firmy AD Instruments, který v dnešní době představuje relativně často používaný systém. Praktická část práce obsahuje popis akvizičního systému na bázi Arduina a Olimexina a také modifikace navržené studentem pro přizpůsobení některých charakteristik zařízeni potřebám koncového uživatele. Výsledky v této části práce jsou důkladně diskutovány a graficky prezentovány. Další část práce je věnována implementaci algoritmu pro odhad tepové frekvence, porovnání jeho úspěšnosti s komerčně dostupným systémem Biopac a popisu příslušného softwarového řešení. K této kapitole mam následující výhrady. V popisu metody chybí způsob výpočtu tepové frekvence, a to jak pro Biopac, tak pro Arduino, což je nezbytně nutné při porovnání výsledků obou systémů. Práce sice obsahuje několik ukázek průběhu tepové frekvence naměřených oběma systémy, ovšem porovnání je stižené vykreslením do grafů s různě nastaveným měřítkem pro osu Y. Rovněž není řádně popsán princip 'integrace' signálu. Z Obr. 7.3 se zdá, že filtrace pásmovou propustí za účelem zvýraznění QRS nebyla úspěšná: nejenom že signál po filtraci obsahuje všechny kmity a vlny, ale jsou ještě výraznější než před filtraci (viz Obr. 5.5). Doporučená pásmová propust pro zvýraznění QRS a potlačení P a T pro člověka totiž činí 10-20 Hz oproti 5-15 Hz použitých v práci. Vypočet SNR je poněkud neobvyklý (rovnice 7), obzvlášť v případě dosazování šumu způsobeného powerbankou při výpočtu SNR u signálu pořízeného systémem napájeným 9V baterii, nikoliv powerbankou. Chybí konkrétní specifikace algoritmu pro zpracování a analýzu EKG snímaného u potkana. Vzhledem k odlišnostem EKG člověka a potkana by bylo potřeba nejenom nastavit jinak délku refrakterní periody (jak je zmíněno v popisu uživatelského rozhraní), ale taky parametry pásmové propusti pro zvýraznění QRS komplexů. Za hlavní nedostatek práce ovšem považuji absenci jakékoliv ukázky reálného potkaního nebo i lidského EKG pořízeného pomocí implementovaného systému. Ideálně by práce měla obsahovat EKG zaznamenané za různých podmínek (odstíněná místnost vs. plně vybavená laboratoř se spoustou potenciálních zdrojů rušení, normální vs. patologické podmínky s přítomnými arytmiemi, apod.) a vyhodnocení tepové frekvence. Použitelnost systému v praxi tak bohužel nebyla v práci důvěryhodně prokázaná. Po formální stránce je práce na průměrné úrovni. Mezi hlavní nedostatky patři: místy nevhodné pojmenování, formátování a umístění obrázků, místy špatné číslování obrázků (včetně označení 'xy' místo čísla obrázku) a rovnic, nejednotné formátování seznamu literatury. I přes zmíněné nedostatky oceňuji rozsah odvedené práce a komplexní přistup při řešení problémů. Práci hodnotím stupněm C/70 b.
eVSKP id 102387