SAKSA, V. Vliv povrchových nerovností na další valivé elementy ložiska [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2017.

Posudek vedoucího

Košťál, David

Student v první části práce poskytl přehled ohledně problematiky tribologie se zaměřením na hladovějící EHD mazané kontakty. Cílem zájmu je dále v této práci sled dvou hladovějících kontaktů v jedné valivé dráze, přičemž první z nich obsahuje povrchový defekt, který způsobí fluktuaci filmu. Vyhodnocuje se pak míra ovlivnění druhého kontaktu způsobená touto fluktuací, přičemž tělesa v druhé kontaktu jsou již hladká. Při experimentech se ukázalo, že míra ovlivnění je pozorovatelná jen v relativně úzké oblasti úrovní hladovění, ve které pak byly experimenty realizovány. Ty prokázaly, že druhý kontakt sice ovlivněn je, nicméně velmi málo. Pro vyšší vypovídající úroveň závěrů by bylo nutné práci rozšířit o více dat za různých podmínek. I tak ovšem hodnotím práci jako přínosnou a to jako vstupní studii do dané problematiky, která by si možná v budoucnu zasloužila důkladnější rozbor. Práci doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Zapletal, Tomáš

Předložená práce se věnuje experimentálnímu studiu hladovějícího kontaktu ve spojení s povrchovými nerovnostmi tj., jejich vlivem na rozložení tloušťky mazacího filmu u dalších valivých elementů nacházejících se ve stejné valivé dráze. Z hlediska nevýrazného jevu v případě důlků přistupuje autor k experimentům pouze s jednou rýhou. Experimenty provádí pro různá maziva, kde jako kritérium pro jejich volbu uvádí rozdílnou dynamickou viskozitu, která je jedním z určujících parametrů pro vtékání maziva zpět do kontaktu. V teoretickém úvodu do dané problematiky se autor zaměřuje pouze na studie, které jsou věnovány nerovnostem v podobě důlků. Chybí zde nastínění dalších studií, které se věnují i jiným nerovnostem, zejména proto, že je tato práce věnována rýze. Dále zde chybí část věnována přístupům k hodnocení míry hladovění kontaktu. V kapitole Materiál a metody autor uvádí, že pro experimenty volí jako valivé těleso ocelovou kuličku, a to především z důvodu menšího zatížení, které je experimentální zařízení schopno vyvinout. Ovšem v práci není nikde uvedeno za jakého kontaktního tlaku byly experimenty prováděny. Při prezentaci výsledků pomocí grafů autor poněkud nešťastně volí zarovnání profilů tlouštěk filmů na nulovou hodnotu, a tudíž je téměř nemožné hodnotit správnost vyvozených tvrzení. Při experimentech je pro jednotlivá maziva měněna míra hladovění kontaktu, autor však neuvádí, jak bylo této změny dosaženo. Pro určení míry hladovění je použit parametr R, který je definován jako poměr tloušťky filmu hladovějícího a plně zaplaveného kontaktu, a stejně jako jednotlivé vstupy do něj není nikde blíže definován (vyjma kapitoly Použité znaky). Taktéž se domnívám, že při vyhodnocování tlouštěk filmů je u některých profilů (např. Obr 5.7 - MASTER) patrné, že příliš velký rozdíl v tloušťce filmu zapříčinil, že je tloušťka filmu uvnitř rýhy vyhodnocena nesprávně, a že bude nabývat výrazně vyšších hodnot. Zhodnocení získaných dat a vyvození závěrů, což považuji za stěžejní část celé práce je velmi strohé. Pozitivně hodnotím práci s literaturou. Až na drobné výjimky si práce drží jednotný styl a formát citací odpovídá normě ISO 690. Výhrady mám však k umístění citací v textu a zejména k jejich číslování. Po jazykové stránce hodnotím práci kladně. Až na drobné překlepy a občasné zmatené popisy grafů se autor vyjadřuje stručně a srozumitelně. Všechny cíle práce jsou splněny. Práci doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 101051