HELIA, P. Měření parametrů větru na palubě malého letadla [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2017.

Posudek vedoucího

Šplíchal, Miroslav

Úkolem autora bylo především vytvořit statistiku leteckých nehod, které byly zapříčiněné větrem, popsat metody jak lze stanovit směr a sílu větru na palubě malého letadla a dále definovat chyby, které mohou ovlivnit přesnost těchto metod. Dalším cílem bylo provedení návrhu optimální metody k měření směru a síly větru na palubě letadla, která nevyžaduje nákladné senzory. Stanovené cíle se autor v práci pokusil splnit, nicméně, některé cíle jsou v práci řešeny povrchně. Vlastní práce je rozdělena do šesti kapitol, které korespondují s body požadovanými zadáním práce. Ve druhé kapitole, autor popisuje co je to vítr a jeho nebezpečí pro letectví. Je škoda, že autor se zde snažil přinést co nejvíce informací o problematice větru v letectví, které však ve výsledku nemohou být dostatečně podrobné a rovněž není vždy zřejmá souvislost s řešeným tématem. Naopak zde chybí podstatné informace například, jak směr a síla větru ovlivňuje vzlet nebo přistání. V navazující kapitole je provedena statistika nehod, ve kterých měl být vítr hlavní nebo významnou spolupůsobící příčinou. Tato statistika mohla být lépe zpracována, není jasné, zda jsou zahrnuty také UL letouny, případně zde mohl být stručný popis zkoumaných nehod uveden v příloze. Rovněž dvě zvolené reprezentativní nehody pravděpodobně neměly vítr jako hlavní příčinu. Zejména pak nehoda popsaná v kap 3.3 musela mít více spolupůsobících příčin. Dále následuje část, kde autor rozebírá jednotlivé metody stanovení směru a síly větru pomocí palubního vybavení. Poněkud nelogicky je popsána definice malého letadla a jeho palubního vybavení až za rozborem navigačního trojúhelníku, ze které plyne, že malá letadla nemusí být vybavena radionavigačními prostředky, přesto autor rozebírá radionavigační metody stanovení parametrů větru (NDB a VOR). Rovněž rovnice řešení navigačního trojúhelníku jsou uvedeny až v podkapitola 4.5.2. Tyto rovnice měl autor více okomentovat a demonstrovat jejich odvození, včetně objasnění rozdílů mezi komplexní a zjednodušenou metodou. Optická metoda by měla být rozebrána podrobněji, její popis je příliš obecný. V páté kapitole autor popisuje a vyhodnocuje provedený experiment, který by měl ověřit teoretické závěry. Vlastní experiment je také popsán jen velmi obecně v práci nejsou uvedena naměřená data, která by umožnila ověření závěrů autora. Není tak jasné, jak dospěl k jím uváděné chybě 1°. Dále v podkapitole 5.3 uvádí výsledky svých výpočtu, není zde uveden příklad výpočtu pro jednotlivé metody, výsledky jsou prezentovány grafy, u kterých však chybí popisy os. Patrně se jedná o dílčí výpočty v různých úsecích trati. Ty však nejsou zaznačeny. V šesté kapitole, která má rozsah zhruba půl strany, uvádí autor svůj návrh metody pro výpočet parametrů větru. Autorem uváděná tvrzení jsou opět velmi obecná a bylo by vhodné, kdyby je opřel o zjištění získaná při zpracování práce. Závěry vyvozené autorem jsou opět spíše povrchní.

Posudek oponenta

Hammer, Jaromír

Předložená diplomová práce v rozsahu 59 stran včetně příloh, rozdělená do 7 kapitol včetně závěru, se zabývá problematikou měření směru a síly větru na palubě letadla za použití nenákladných senzorů s dostatečnou přesností pro využití především ve všeobecném letectví. Částečně popisuje i nehody letadel, na jejichž příčině se podílel i špatný odhad větru. Dílu lze vytknout několik nedostatků, jako jsou například data zapracovaná v jednotlivých grafech, které nemají označeny osy. Rovněž porovnání rychlosti větru udávané navigací s rychlostí větru danou meteorologickou předpovědí považuji za značně nepřesné. V prezentované nehodě letadla Cirrus SR22 nemohl zadní vítr o síle 5kt hrát výzmamější roli a u pilota nebyla diagnostikována žádná psychická vada. Je třeba konstatovat, že pilot letící dle pravidel VFR a za podmínek VMC musí mít po celou dobu letu alespoň rámcový přehled o směru a síle větru včetně jeho změn. Žádné technické vybavení nemůže nahradit správné letecké myšlení a umění, které by měl pilot získávat už během základního výcviku, a tyto dovednosti a návyky pravidelně obnovovat a uplatňovat. V kapitole 4.4.1. je mimo jiné napsáno, že magnetický kompas se prakticky vyskytuje v každém letadle, avšak většinou slouží pouze jako záložní přístroj. Toto tvrzení je v rozporu s legislativou, kdy magnetický kompas je stále povinnou výbavou všech letadel. Pro všechna letadla, na kterých se provádí základní výcvik pilotů, je kompas nezbytnou výbavou pro výuku srovnávací navigace. Rovněž na straně 38 mylně autor tvrdí, že ultralehká letadla nesmí létat nad oblačností. Většina kapitol je zpracována velmi obecně, použité rovnice nejsou dostatečně okomentovány a není demonstrováno jejich odvození. Tvrzení uváděná v šesté kapitole jsou velmi obecná. Přes všechny nedostatky je možné konstatovat, že cíle práce byly splněny, ale je zřejmé, že se jedná o povrchní zpracování tématu.

eVSKP id 101556