VALA, T. Analýza a inovace elektrických motorků pro automobily [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Diplomová práce studentaTomáše Valy byla vypracována za částečné podpory podniku APS Světlá nad Sázavou. Student sice dobře pochopil zadání práce ale pracoval s určitou menší mírou iniciativy a samostatnosti . Postup práce pravidelně konzultoval s vedoucím práce a řešil průběžně vzniklé problémy. Diplomová práce práce splňuje požadavky zadání.
Předložená diplomová práce má rozsah 73 stran a je rozdělena do jedenácti kapitol včetně úvodu a závěru. První tři kapitoly jsou věnovány popisu použití elektrických motorů v moderních automobilech. V páté kapitole jsou obecně popsány ztráty elektrických motorů. Zbývajících pět kapitol se teoreticky i prakticky zabývá možnostmi inovací elektrických motorků pro automobily. Rozdělení do kapitol a podkapitol je v některých případech dosti nelogické, např. podkapitola 2.3 na str. 19 je tvořena pouze jedním obrázkem a žádným vlastním textem. Všechny teoretické kapitoly (tj. kapitoly 2 až 7) jsou z velké části tvořeny textem, který je doslova nebo pouze s malými úpravami opsán z citovaných zdrojů. Za každým odstavcem je sice uveden odkaz na zdroj, z kterého použitý text pochází, takto přejatého textu je však v celé práci velké množství. O popis dané problematiky vlastními slovy se autor v těchto kapitolách ve většině případů ani nepokusil. V teoreticky zaměřených kapitolách se vyskytuje několik podivných tvrzení, např. na str. 20 je uvedeno, že mezi nejdůležitější části elektrického startéru patří klec kotvy. Ty části práce, které autor psal samostatně, jsou ve většině případů psány v první osobě, nikoliv ve třetí, jak bývá u technických prací zvykem. Jednou z navrhovaných inovací je záměna některých stejnosměrných motorků vhodným střídavým motorkem. Pro tento účel autor zvolil malý jednofázový asynchronní motorek se stíněným pólem, na kterém provedl několik laboratorních měření. Nikde však není provedeno porovnání se stejnosměrným motorkem, který by měl být měřeným asynchronním motorkem nahrazen. Na str. 43 a 46 se chybně uvádí, že jednotkou účiníku cos ? jsou stupně. Podle tvrzení uvedeného na str. 46 by na naměřené momentové charakteristice mělo být vidět sedlo, které se u asynchronních motorů se stíněným pólem vyskytuje. Na uvedených naměřených momentových charakteristikách však nic takového vidět není. V tab. 11 na str. 69, kde je provedeno porovnání ztrát měřeného asynchronního motoru při napájení ze sítě a z měniče, se uvádí, že mechanické ztráty jsou při napájení z měniče přibližně desetkrát menší než při napájení ze sítě, což je zřejmě chyba. Druhou navrženou inovací je záměna feritových magnetů stěračového motorku za magnety ze vzácných zemin. Je zde proveden pokus o návrh inovovaného stěračového motoru s permanentními magnety ze vzácných zemin. V textu se několikrát tvrdí, že inovovaný motor má jiný počet drážek než původní motor s feritovými magnety, z obrázků i tabulek však jasně vyplývá, že oba motory mají dvanáct drážek. Dále se zde několikrát opakuje věta „Vinutí v drážkách má paralelní větev.“, z věty ani z kontextu není jasné, co tím chtěl autor říci. Parametry motoru s magnety ze vzácných zemin nejsou zvoleny vhodně, což se projevuje přesycováním magnetického obvodu. Podle výpočtu pomocí programu FEMM, který je v práci uveden, vychází indukce v zubu rotoru 2,39 T a ve statoru dokonce 8,2 T (str. 67). Autor na str. 67. tvrdí, že k přesycování zubů rotoru dochází z „neznámého důvodu“ a pokouší se navrhnout řešení, které by tento problém odstranilo. Tvrzení uvedená v odstavcích, které se tímto zabývají, jsou dosti zmatená a zcestná. Porovnání vlastností původního motoru s feritovými permanentními magnety a nového motoru s magnety ze vzácných zemin není provedeno. V seznamu literatury jsou některé zdroje uvedeny chybně.
eVSKP id 48613