HERMAN, T. Identifikace klopné tuhosti nápravy automobilu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2018.

Posudek vedoucího

Hejtmánek, Petr

Diplomová práce pana Hermana měla za úkol srovnat různé metody určení klopné tuhosti spřažené nápravnice vozidla, což se podařilo splnit, stejně jako všechny dílčí cíle stanovené v jejím zadání. Rozsah řešení je ale poměrně úzký s ohledem na to, že výsledky dvou zkoumaných přístupů (experimentální a výpočtový) jsou velmi odlišné, vhodné by jistě bylo porovnat výsledky s další metodou nebo experimentem, což se však zejména z časových příčin nepodařilo. Na druhou stranu dosud se objevilo jen mizivé množství prací, které by analyzovaly tento typ zavěšení z experimentální i výpočtové strany, tudíž získané poznatky mají jistý přínos. V kapitole 6. zabývající se výpočtem rozložení tuhosti zadního zavěšení mezi jednotlivé komponenty se vyskytuje velká chyba v odvození klopné tuhosti z tuhosti posuvné, nicméně určená relativní rozložení klopných tuhostí by měla být správně, jelikož u všech částí byl použit nejspíš stejný vztah. Student prokázal i určité konstrukční dovednosti při návrhu univerzálního měřicího stavu na identifikaci tuhosti nápravy vozidla. Práce je poměrně přehledná a jasně členěná, grafická stránka patří taky mezi přednosti, zatímco stylistickou úpravu nejspíš můžeme zařadit mezi slabiny z důvodu velmi častého užívání činného rodu. Ačkoliv se v práci vyskytují zmíněné nedostatky, tak i s přihlédnutím k experimentální náročnosti a původnosti daného úkolu lze hodnotit, že se jedná o dobrou práci.

Posudek oponenta

Vančura, Jan

Diplomová práce pana Hermana se zabývá identifikací klopné tuhosti náprav automobilu. V úvodních kapitolách autor stručně popisuje zavěšení kol, přičemž se zaměřuje na kyvadlovou nápravu s torzní příčkou, která je následně řešena v celé diplomové práci. Na tuto kapitolu navazuje definice klopné tuhosti s vysvětlením vztahů jejího výpočtu. V následující kapitole nazvané „Analytická metoda určení klopné tuhosti“ autor popisuje výpočetní postup určení klopné tuhosti metodou konečných prvků, což je vzhledem k tomu že se jedná o numerické řešení v rozporu s názvem kapitoly. Vlastní postup výpočtu lze považovat za správný, získané hodnoty tuhosti modelované nápravnice se však zdají být několikanásobně vyšší než bych očekával. Tento fakt koresponduje s výsledky kapitoly 5, ve které autor provádí technický experiment s cílem získat tuhost nápravnice stejné geometrie se stejným okrajovými podmínkami jako v numerickém řešení. Výsledná hodnota tuhosti nápravnice získaná měřením je přibližně 6x nižší. Autor toto zdůvodňuje stárnutím měřené nápravnice a chybou samotného měření, což vzhledem k výslednému rozdílu získaných hodnot nelze považovat za uspokojivé vysvětlení. Další nepřesnost je možné najít v kapitole 6 týkající se výpočtu samotné klopné tuhosti z vypočítaných eventuálně naměřených dat, kde je chyba v analytickém výpočtu klopné tuhosti. V závěru práce je vytvořen koncepční návrh měřicího stavu pro měření torzní tuhosti nápravnice včetně pevnostního výpočtu. Samotnou práci lze považovat za poměrně komplexní, oceňuji především ověření simulace experimentem. Pro lepší hodnocení by bylo nutné vlastní práci věnovat více času. Vyjma uvedených nepřesností je práce obecně zpracována uspokojivě a doporučuji ji k obhajobě.

eVSKP id 108650