BÁBÍK, P. Výměny náboje mezi projektilem a terčem v režimu nízkých energií studované pomocí HS-LEIS [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2018.

Posudek vedoucího

Průša, Stanislav

Kvantitativní analýza dat získaných rozptylem nízkoenergiových iontů LEIS je komplikována nejrůznějším procesy výměny náboje mezi projektilem a atomy tvořícími zkoumaný vzorek. Proto považuji zvolené téma práce za zásadní a důležité. Významnou roli v reionizaci neutralizovaných projektilů hraje přítomnost kyslíku. Autor zkoumal reionizaci na vzorcích čisté polykristalické mědi a na vzorcích které byly oxidovány pomocí molekulárního kyslíku. Výsledkem je „ion fraction“ pro čistou měď. Vliv kyslíku se nepodařilo v rámci práce kvantifikovat, avšak autor jasně naznačil jeden z možných postupů vedoucí k jeho stanovení. Autor práce přistupoval k řešení dílčích úkolů svědomitě a projevoval dostatečnou míru samostatnosti, nápaditosti a odvahy. Součástí řešení zadání byla i úspěšná půlroční stáž u profesora Petera Bauera na JKU Linz. Práci doporučuji k obhajobě a hodnotím ji stupněm B.

Posudek oponenta

Král, Jaroslav

Analytická metoda LEIS má velký význam pro studium povrchů a tenkých vrstev pevných látek, protože lépe než jiné metody může podávat informaci o složení nejvrchnější atomové vrstvy z energie pomalých (1 – 10 keV) atomů a iontů, zpětně na ní rozptýlených. Často používaná analytická zařízení používají pro určení energie zpětně rozptýlených iontů elektrostatické analyzátory. Pro kvantitativní vyhodnocení složení povrchové vrstvy z energiového spektra iontů je třeba znát, s jakou pravděpodobností prodělaly původní ionty před opuštěním pevné látky neutralizaci. Stanovení míry výměny náboje mezi iontem a pevnou látkou je předmětem oponované diplomové práce. Práce má 4 kapitoly a závěr. První kapitola uvádí princip metody LEIS, vysvětluje energiové spektrum zpětně rozptýlených iontů, teoretické základy rozptylu iontu na atomu a procesy výměny náboje (elektronu) mezi iontem a atomem, či pevnou látkou. Všímá si tzv. matrix efektu, tj. vlivu okolí atomu v pevné látce na procesy jichž se atom účastní a také možného vlivu uspořádání atomů v pevné látce. Druhá kapitola uvádí počítačový program TRBS a s jeho pomocí některé dříve zmíněné chování iontů v pevné látce. Třetí kapitola je věnována popisu aparatury QTAC 100, na které jsou provedeny experimentální práce. Čtvrtá kapitola obsahuje jednak některé záznamy použití aparatury na měření LEIS, jednak práce přímo spojené s úkolem diplomové práce – čištění vzorku, stanovení iontové frakce zpět rozptýlených částic, oxidaci atomárním nebo molekulárním kyslíkem a jejích vliv na velikost iontové frakce a na procesy nábojové výměny, které ji ovlivňují. Využívá zde i kombinaci experimentálních dat a počítačové simulace k vysvětlení složek spektra. V první, teoretické části, autor vychází především z práce H.H. Brongersmy, et al. z r. 2007. Jde o poměrně hrubé přiblížení průniku iontu do pevné látky. Některé jiné, pozdější práce uvažují již reálnější model „srážky“ iontu s atomem v pevné látce, který se projeví i jinými hodnotami, spojenými.s kvantifikací některých procesů, podílejících se na nábojové výměně. Autorem konstatovaný nesouhlas některých experimentálních výsledků s hodnotami známými odjinud jej nevedl ke hledání příčiny, jinak by se asi více obrátil i k již početné literatuře. Tím by se posunul o řadu let dopředu a možná dospěl i k pozitivním závěrům. Ke stránce stylistické i uspořádání textu, zobrazení a grafů nemám připomínek. Po stránce jazykové však musím připomenout časté nesprávné formy slov ve 3. osobě stř. rodu mn. č. Po stránce odborné by chtěl vysvětlení např. „vodivostní pás rozptylového centra“. Doporučuji diplomovou práci k obhajobě a hodnotím ji dobře..

eVSKP id 109746