GREPL, T. Bezdrátový senzor pro inteligentní budovy [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2011.

Posudek vedoucího

Hynčica, Ondřej

Student měl za úkol vytvořit programové vybavení pro bateriově napájený bezdrátový snímač pro automatizaci budov a vyhodnotit jej s ohledem na spotřebu a přesnost. Bohužel student vypracování značně podcenil a intenzivně se práci věnoval až poslední měsíc. Tomu odpovídá zjednodušené řešení a malý rozsah práce. Přesto musím vyzdvihnout, že dokázal v krátkém čase zprovoznit vývojový kit, realizovat základní funkčnost a provést několik měření. Zadání práce lze považovat za splněné, i když v minimálním rozsahu.

Posudek oponenta

Kučera, Pavel

Předložená bakalářská práce se zabývá použitím bezdrátových snímačů s rozhraním ZigBee pro měření teploty v budovách. Cílem práce mělo být vytvoření algoritmů pro sledování teploty a její přenos do nadřazeného uzlu. Algoritmy měly být implementovány a experimentálně porovnány. V úvodních kapitolách nás student seznamuje se standardem ZigBee, vývojovým kitem ZigBit900, na němž celou práci postavil, a popisem knihovny BitCloud, která je součástí ZigBee platforem od Atmelu. Tyto kapitoly tvoří téměř polovinu z rozsahu celé práce, což je neúměrně mnoho. Navíc kapitola o BitCloudu neobsahuje ani popis jednotlivých knihoven, ani popis funkcí, které nabízí a které student využil. V kapitole 4 se student věnuje popisu vytvořených algoritmů pro snímání teploty. Omezil se pouze na dva algoritmy, z nichž první je založen na periodickém měření a zasílání teploty a druhý na tzv. triggerování, kdy je teplota snímačem opět měřena periodicky, ale k jejímu odeslání dojde jen v případě, že se odlišuje od té naposledy změřené. Popis implementace těchto algoritmů je zcela nedostatečný a autor se omezuje jen na vývojové diagramy; ty navíc mylně vydává za stavové digramy (str. 22). Absence stavových diagramů mě vedla k prozkoumání zdrojových kódů, kde jsem zjistil, že implementace obou algoritmů je založena na vzorovém projektu, v němž je de facto změněna jen funkce sensorHandler v modulu enddevice.c . Samotná implementace obou algoritmů, a tudíž celého SW vybavení snímače, tak vlastně představuje jen několik řádků kódu v této funkci. Autor se o této skutečnosti v práci nezmiňuje. Kapitola 5 se zbývá měřeními a výpočty. Energetickou náročnost obou algoritmů student neměří, ale vypočítává a to na základ odběru procesoru při měření teploty (z katalogového listu) a na základě spotřeby rádiového čipu v TX režimu (opět z katalogového listu) a průměrné délce paketu. To považuji za nedostatečné. Pokud měl student k dispozici moduly fyzicky, nic mu nebránilo v provedení skutečného měření odběru celého modulu při měření teploty a komunikaci. Dělat jakékoliv závěry o skutečné spotřebě snímače na základě těchto výpočtů je přinejmenším spekulativní. Není třeba vůbec zohledněno opakování paketů, režie modulu při usínání a probouzení apod. Vyhodnocení obou metod z hlediska chyby měření student provedl výpočtem tzv. průměrné relativní odchylky a součtem čtverců odchylek. Tyto údaje nemají z hlediska stanovení chyb měření valnou vypovídající hodnotu a snad proto se je ani autor nesnažil kriticky zhodnotit. Nepřekvapilo mě tedy, že student v práci ani neuvedl jakým způsobem (měřicím přístrojem) měřil skutečný průběh teploty a na základě které pak počítal výše uvedené údaje. V závěru se pak dočteme, že životnost baterie by v případě použití triggerovacího algoritmu mohla být přes 4 měsíce, aniž by autor uvedl, jaké baterie a při jaké průměrné četnosti zasílání teploty v tomto režimu. Po formální stránce práce obsahuje množství překlepů a stylistických chyb, které dále snižují kvalitu díla. Po zvážení všech nedostatků hodnotím předloženou práci stupněm E.

eVSKP id 39768