SEDLAČKO, J. Testovací pracoviště pro hybridní a síťové střídače [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Diplomová práce studenta Jozefa Sedlačka se zabývá návrhem testovacího pracoviště pro hybridní a síťové střídače. V teoretické části student popisuje stávající podmínky pro paralelní provoz mikrozdrojů s distribuční soustavou. Tyto informace vychází zejména z dokumentu Pravidla provozu distribuční soustavy PPDS a chybí zde zevrubná rešerše platných norem a předpisů. Na základě těchto požadavků student popisuje možné způsoby ověření splnění některých požadavků. Rozbor je z hlediska podmínek uvedených v PPDS dostatečný, ale popisy jednotlivých procedur a požadavků na testovací pracoviště jsou jen povrchní a velmi stručné. Z uvedených procedur si student zvolil pro praktickou část ověření P(U) a Q(U) regulačních charakteristik a nastavení některých ochran. Pro tento účel bylo studentem navrženo a realizováno testovací pracoviště. Testovací pracoviště se skládá z umělé sítě, které je řízena programem vytvořeným v prostředí LabView. Kladně hodnotím navržení struktury programu, univerzálnost a především jeho dokončení včetně ověření funkce na testovaném zařízení. V závěru práce student uvádí svůj návrh výstupního protokolu a zhodnocení výsledků včetně doporučení pro další práci. Vzhled práce mírně kazí nejednotné a někdy méně přehledné provedení grafických výstupů z jednotlivých testů, také ne zcela technicky a přesně popsané závěry testů. I přes uvedené nedostatky hodnotím práci kladně a doporučuji k obhajobě u SZZ s bodovým hodnocením 79 bodů, známka C.
Diplomová práce Bc. Jozefa Sedlačka se zabývá návrhem testovacího pracoviště pro hybridní a síťové střídače, kterou student dopracoval a opakovaně předložil k obhajobě. Úvodní část se zabývá popisem střídačů, jejich rozdělením a typickými parametry. Kapitola shrnuje základní požadavky na připojení střídačů dle platných norem PPDS, nicméně i nadále je značně obecná a nadále nevysvětluje podstatu proč je třeba střídače testovat, jaké nároky to klade na testovací pracoviště a jaké problémy mohou střídače s odlišným nastavením způsobovat. Provedená rešerše měla být výrazně důkladnější. Kapitola s popisem testovacích procedur a sestavy z mého pohledu vychází z obecně známých požadavků uvedených v technických normách. V rámci možnosti uspořádání je uvažována umělá síť s FV měničem (kap. 5.2.3). Toto označení je zavádějící, klíčem je hybridní invertor s akumulací, pracující v ostrovním režimu. FV měnič bývá zpravidla testovaný objekt. V práci dále postrádám vysvětlení, proč není možné umělou síť vytvořit např. s použitím programovatelného AC zdroje. Autor dopracoval 3. bod zadání práce, který kladl za úkol vytvořit automatizované řešení v programu LabVIEW, jeho popis a odůvodnění přístupu je však na nízké úrovni, což zřejmě odpovídá autorovým zkušenostem s tímto programem. Není zřejmé, proč jsou jednotlivé kroky sekvence a dílčí parametry voleny způsobem, který autor prezentuje. Nicméně, oproti předcházející verzi práce považuji tento bod za splněný. Negativně hodnotím způsob zpracování měřených výsledků, závislostí a ověření popsané metodiky. Jsou sice testovány dva zcela odlišné typy střídačů, ale každý jenom na několik zvolených testů. Přestože autor navrhl testovací protokol (kap. 6.4), není ani pro jeden invertor zpracován a chybí tedy komplexní závěry a diskuse. V práci se nadále vyskytuje několik překlepů a faktických nepřesností. Práce však po dopracování splňuje všechny body zadání, doporučuji ji k obhajobě a hodnotím 72b.
eVSKP id 112904