LUKAČOVIČ, M. Paralela mezi konceptem díla v architektuře a hudbě [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2012.
viz níže
Dizertačná práca Ing. arch. Markéty LUKAČOVIČ má celkom 143 číslovaných strán textu s prílohami, 125 strán priamo k téme, 16 strán príloh k téme od rôznych autorov, od strany 104 po str. 115 vlastný experiment autorky a jeho zdôvodnenie, 89 obrazových dokumentov samostatných resp. ako súčastí textu. Práca má 11 samostatných kapitol. Kapitoly 9-11 sú o použitých zdrojoch a prílohách, zvuková príloha č.5 je žiaľ pre možnosti môjho PC zrejme nevhodná, nedala sa mi spustiť... 1/ Aktuálnosť témy Paralel rôznych umeleckých odborov s architektúrou v živote človeka nájdeme dostatok. Hudba, vyjadrujúca nálady, stavy, emócie dáva však autorovi architektonického konceptu aj ďalšie možnosti rovnako ako rytmus, dynamika, akcent z architektúry pre hudobníka. Avšak za predpokladu schopností architekta či hudobníka tieto atribúty vnímať a ďalej zdieľať. Dizertačná práca nám predostiera vzťahy oboch druhov umenia a ich paralely. Rovnako môže poslúžiť k obohateniu verejnosti, zaoberajúcou sa hudbou alebo architektúrou hlbšie. Hudba môže byť inšpiráciou architektúre a architektúra zase hudbe. V takýchto súvislostiach snáď ani nie je potrebné zdôrazňovať aktuálnosť a opodstatnenosť témy predloženej dizertačnej práce. 2/ Zvolená metóda spracovania Dizertačná práca Ing. arch. Markéty LUKAČOVIČ je spracovaná ako sumár množstva odborných, metodických i skúsenostných poznatkov o téme – architektúra a hudba. Metódami spracovania témy boli analýzy hudobných a architektonických materiálov z kníh, časopisov, internetových článkov, zvukových nahrávok, materiálov týkajúcich sa akustiky, psychológie vnímania, a estetiky a tiež z vlastných skúseností z architektúrou /a zrejme aj s hudbou/. Celý materiál je doplnený aj kompozičným experimentom. Súbor získaných poznatkov je spracovaný ako teoretické závery, objasňujúce dané téma s aplikáciou kompozičných princípov hudobnej skladby do architektonického projektu. 3/ Splnenie stanoveného cieľa Jedným zo základných prostriedkov, vedúcich k plnohodnotnému životu ľudského spoločenstva, bude aj v budúcnosti hľadanie vzájomných vzťahov rôznych druhov umenia. Z tohto pohľadu sa mi javí ako najvýznamnejšia 5. kapitola o vzájomných vzťahoch hudby a architektúry z hľadiska konceptu diela, aj keď 6. experimentálna časť je zas dokladom o hľadaní cieľa vlastnej dizertačnej práce i autorky samotnej. Samozrejme o dôležitosti ostatných kapitol nepochybujem. Podrobný prehľad takýchto podmienok a ich následné systematické zatriedenie, najmä však v zmysle názvu dizertačnej práce bol cieľom skúmanej problematiky. Spracované systematické členenie, formulovanie jednotlivých tvorivých fáz v paralelách vzájomného ovplyvňovania sa a prezentovanie vývoja témy v súvislosti s vývojom priestoru, dáva dizertantke dôvod spracovať tému kvalifikovane, komplexne a podľa kľúčových charakteristík aj aktuálne. 4/ Pôvodné výsledky riešenia vedeckého problému doktoranda Ing.arch. Markéta LUKAČOVIČ postupovala vo svojej práci logicky, analyzujúc doterajší stav z dostupnej literatúry, informácií z internetu i doplnením špecifických informácií z prostredia významných svetových architektonických osobností /Steven Holl/, spomenutých v dizertačnej práci, i keď je ich naisto viacej. Dizertantka tak zároveň dokladuje schopnosť samostatnej vedeckej práce. Konkrétny prínos, okrem sústredenia dostupných materiálov v tejto dizertačnej práci, s konkrétnymi možnosťami či vlastne potrebou využitia v architektonickej tvorbe, už čiastočne uplatnila aj vo vlastnej architektonickej či publicistickej praxi. 5/ Význam práce pre ďalší rozvoj vedného oboru a praxe Realizovanie poznatkov uvedených v práci o tvorbe na základe vzťahových princípov hudby a architektúry, uvedených v dizertačnej práci, by mohol isto slúžiť ako vhodný študijný materiál pre študentov FA i výkonných architektov. Uplatnenie vedomostí o vzťahoch kompozičných, materiálových a vnímania v zmysle zásad oboch umeleckých odborov do procesu tvorby novodobých stavieb bude naisto významným priestorotvorným impulzom. Dizertantka svojou prácou dokumentuje veľmi dobrý prehľad v problematike a jej teoretické a experimentálne závery budú nepochybne vhodnou inšpiráciou aj pre architektonickú prax. Alebo mohli by byť... 6/ Formálna úprava dizertačnej práce Z hľadiska formálnej úpravy si dovolím vyzdvihnúť dôsledné citovanie textov, literárnych prameňov a množstvo preštudovanej literatúry a odborných zdrojov. 7/ Záverečné stanovisko Záverom len konštatujem, že téma o vzťahoch architektúry a hudby, ich vzájomných inšpiráciách je ako sumár je veľmi cenný. Preto je najpodstatnejšie, že dizertantka vníma túto tematiku ako dôležitý moment pre pochopenie tejto problematiky aj v tvorivých možnostiach pre súčasnú i budúce generácie. Po úspešnej obhajobe dizertačnej práce navrhujem Ing. arch. Markéte LUKAČOVIČ udeliť vedecko - akademickú hodnosť PhD.
Dizertační práce Ing. arch. Markéty Lukačovič Paralela mezi konceptem dĺla v architektuře a hudbě Školitel: Doc. Ing. arch. Jaroslav Drápal CSc Dizertačnĺ práce s řadou nadstandardních ukazatelů rozsahu (150 stran textu vč. unikátní grafiky a fotografiky, seznamu literatury, ale i zcela ojedinělé partitury Janáčkovy klavírní partitury „V mlhách“, je pro oponenta architekta (spíše urbanisty — krajináře), ale jen hudebníka amatéra vysoce inspirativní neobvyklým obsahem. Vztah architektonické a hudební kompozice je zde zpracován předně zcela racionální analýzou, ale i poezií filozofického přístupu. Byť to obě umění umožňují, autorce, která je v obou oborech jistě velmi angažovaná, v dizertaci prostor pro výlev citů nezbývá. Zato okouzlený oponent si ho může dovolit — vybočení mimo oficielní posudek — jako diskusi, neboť to byla první asociace na dané téma: V roce 1749 byl dokončen kostel svatého Mikuláše na Malé straně v Praze, podle společného projektu K. I. Dietzenhofera a G. B. Santiniho. Podíl nejasný, ale převratné ztvárnění staré gotické věže a převýšené vytažení kopule nejen organizuje malostranskou kotlinu, ale rotačně nabaluje Hrad s katedrálou í strahovské klášterní zahrady a zeleň Petřína. Zde zní Jen prostorově rozptýlené zvony, ale interiér Sv. Mikuláše je klasickou syntézou architektury a hudby od prvnĺ slavnostní mše sv. I přísně naladění odpůrci protireformačního baroka si dovedou s jistým okouzlením představit prostor s blyštícím zlacením oltářů a stavebních článků, obrazy svěžích barev a bělostné sochy světců v dokonalé kompoziční harmonii. Ale málokdo ví, že při slavnostních bohoslužbách zde působily tři hudební tělesa komponovaně rozmístěná v prostorově odlišných částech chrámu. Hlavní orchestr a sbor účinkovaly spolu s varhany na kůru. Dirigent byl spojen zrcadly s malým orchestrem a sólisty u hlavního oltáře. Ale zde další zrcadla koordinovala závěr mše se dvanácti pozounéry na ochozu kopule. Prostory byly naplněny rozrůzněnou hudbou a zpěvem, a při závěrečném fortissimu pozouny z téměř neviditelné hůry sestupovaly k oltáři jako andělské poselství Autorku prosím o prominutí, ale zvukové válce v La Villette, japonské vodní věže a Stretto house jsou roztomilé artistní spekulace ve srovnání s těmito efekty. Když už padající vody — pak zpívající francouzské katedrály: za silného deště padaly proudy vody .z tlam chrličů na tenké kamenné, příp. bronzové desky, položené na ostrých špicích kamenů, takže rezonovaly. Prostě Gesamtkunsty. Závěrem si — opět jako diskusi — dovoluji poněkud dehonestující poznámku o jediném zcela komplexním Gesamtkunstu. Nynĺ však hodnocení dizertace podle předepsaných kritérií: Téma práce naprosto není žhavě aktuální a proti regeneraci panelových sídlišť, pěším zónám a brownfields představuje vyšší proporci vědecké práce. O to více si Jĺ vážím. V oblasti pouze aplikované vědy o architektuře, představuje tato práce do jisté míry vědu čistou — na úrovni teoretické fyziky. Paralely i rozdíly koncepce architektury a hudby jsou výsledkem řady abstraktních pojmů charakteru primárně neužitečného. Nicméně právě ty vytváří důstojnost a nemateriální kvality lidského života. škola, která tento rozměr svého bádání uplatňuje je institucí prozíravou a prestižní. Jestliže však autorka v úvodních pasážích srovnává paralely, ale i diference v oblasti kompozičních souvislostí hudby a architektury, pak by se měla alespoň v minimálním rozsahu zmínit o možných paralelách, ale většinou rozdílech mezi hudbou a ostatními druhy umění. Jak výtvarnými — malířstvím, sochařstvím až designem, kde je těch paralel velmi málo, pokud je architekt nepodřídí řádu stavby, což v minulých dobách, dnes řídce, činí. Z múzických umění by pak mohlo být zmíněno divadlo — balet, film, videoart s řadou nejen paralel, ale i prolínání s hudbou. Ovšem nejvýraznější paralely s kompozičními principy hudby představuje příroda. Autorka zmiňuje matematiku a geometrii (fyzika je také přírodní věda), ale také platónský kosmos. Pak sem však patří i ostatní přírodní jevy jako mikrokosmos, ale hlavně nedotčená i záměrně i nezáměrně např. zemědělsky komponovaná krajina, parky a zahrady. Ty všechny by mohly být stručně zmíněny jako přírodní jevy i umění srovnatelné kompozičně s húdbou. Naopak jedním ze zásadních rozdílů mezi konceptem hudby, sochařství a malířství ve srovnání s architekturou je realizace individuální svobody tvůrců: naprostá většina architektury — dokonce i jen projektů, kde se dá volněji snít a tvořit — vzniká na konkrétní objednávku stavebníka a její realizace je plně závislá na materiálních a pak i duchovních podmínkách stavějící společnosti. Od projektu přes kvalitu cementu po práci zedníka a obkladače. Architekt však nese odpovědnost za svou stavbu před investorem i celou místní, ve výjimečných případech světovou, společnostf.Také se pojišťuje. Některé skladby vznikají zřídka také na konkrétní objednávku, ale převážně a kvalitněji jako plod vnitřních emocí, inspirace a vůle skladatele. I velkorysá realizace hudebního díla je závislá na jen umělecké i materiální kvalitě orchestru. Zde také vyvstává řada materiálních problémů — s problémy stavby však nesrovnatelných. Reakce publika nemusí být vždy určující. Poměrně nenáročná možnost opakování díla zajišťuje — třeba pomalé, porozumění až obdiv — nebo opak. U architektury i z počátku obdivované dochází postupně k přirozenému stárnutí až chátrání a posléze boření — s výjimkou kanonických a konstrukčně kvalitních unikátů. Ó, jak jsou na tom lépe objevy a revivaly zaprášených skladeb v klášterních archivech. Tolik k aktuálnosti tématu. Snad by bylo možno srovnávat i žánrovost hudby a architektury — od lidovek a kýčů po velebnosti a monumentality. Metoda zpracování dizertace je jasná a logická. Postupuje od terminologie a přehledu literatury ke vztahu matematiky, geometrie, hudby a architektury, poněkud rychle ke stavbám inspirovaným hudbou. Ty by měly dokumentovat teoretické úvahy o konceptu, řádu, scelovacích prostředcích, kontrastech, prostoru, hmotě, tvaru atd. až jako ilustrace závěru. Zajímavé je, že se autorka téměř nezmiňuje o architektuře koncertních síní —jistě jako o zcela prakticistním spojení obou umění. Proti starým časům jde v současnosti o akusticky perfektně obalený orchestr a publikum — aby je nic nerozptylovalo. Přiznávám to, co přiznávají i moji stejně barbarští přátelé: od určitého okamžiku nebo věty, závislých na kvalitě skladby i mého rozpoložení, se moje duše přestává plně soustředit na hudbu a volně bloumá prostorem. Je docela příjemné, když se v něm mám čeho zachytit. To mi zvláště zajišťuje, autorkou několikrát zmiňovaný, chrám $ dynamikou ideového i prostorového vnímání a výtvarným uměním. Postup vrcholí náročnou statí o hudební psychologii, akustice a hlavně kompozičním experimentem s převodem jeho výsledků do architektury a s grafickými výstupy. Stať o využití dizertace je ideální představou aplikace hudby v architektuře. Snad se to podaří v nějaké komorní stavbě autorky. Cíle práce jsou formulovány na str. 15 jasně a stručně. Konečným cĺlem je ověření teoretických úvah praktickým experimentem. Muzikologická erudice autorky je na bíledni, ale v jejím profesním životopise jsou uvedeny pouze údaje o architektonickém vzdělání a projektové činnosti. Oponenta zajímá hudební vzdělání — byť třeba jen lšu — a aktivní působení na příslušném nástroji. Oponent není dostatečně kvalifikován, aby autoritativně posoudil původnost výsledků řešení vědeckého problému v oblasti hudby, ale srovnání konceptu a kompozičních principů hudby a architektury se jeví jako dosti výstižné a odpovídá realitě architektonického díla. Jak již v úvodu napsáno, práce je v rozměrech brněnské školy architektury zcela ojedinělá a zasloužila by si převod do útlé publikace, z níž by architekti — z velké většiny řešitelé jen základních problémů stavby — Čerpali inspiraci pro vyšší pochopení své práce. Reakci hudebních vědců i interpretů na tutéž publikaci si dovedu jen těžce představit. Jejich sebestřednost dovolí vnímat architekturu způsobem, který si nedovedu představit Vzhledem k ne zcela dostatečné znalosti takto specializované literatury je posouzení otázky významu práce pro rozvoj vědního oboru relativní. V prostoru brněnské kulturní obce ji považuji za vysoce inspirativní a doporučuji tuto tematiku rozvíjet — opakuji — formou architektonického díla, třeba i spekulace a eXperimentu. šumějící voda i ostatní příroda jsou zárukou úspěchu. Formální úprava dizertace je textově na standardní úrovni, graficky velmi nad ní a partituru vůbec a pak Janáčka s vyznačením architektonických motivů, shledávám jako součást práce na FA VUT poprvé. Závěrem trochu žertovné diskuse: u toho Sv. Mikuláše na Malé straně pražské se třemi hudebními tělesy, zlatem baroka, vůní kadidla, slovem, ale i zpěvem účastníků mše sv., jejich vstáváním, klekáním a tedy hmatem, jde jistě o Gesamtkunst působící téměř na všechny smysly. Nicméně zde ani ti zlí jezoviti nemohli zaútočit na významný smysl — hříšnou chuť, byť přijímání je nehříšné. Jediné umění, které tedy působí silně na všechny lidské smysly — v čele s chutí - je umění kuchařské. Rafinované menu v Ritzu je přirozeně symfonií chuti, zraku, čichu, hmatu — přiznávám, že sluch se uplatňuje méně, ale pečeně i topinka popraskává, příbory cinkají, ale při konzumaci vyluzujeme také své přirozené zvuky. Jídla a jejich sestavy všech druhů a kategorií — od chatrčovitých ‚ vilovitě snobských, panelákovitých, funkcionalisticky prostých až po zámecky aristokratické a katedrálně monumentální se dají srovnávat s odrhovačkami, popem, bluegrasem, taneční a trampskou poezií, drobnou komorní i symfonicky velebnou hudbou. A co teprve když se přidají nápoje. Vždy pomíjivá, časově omezená dvě umění s rytmy, nuancemi, kontrastem, řádem a hierarchií by měla být paralelizována chutně vařící architektkou — hudebnicí. Obávám se, že se to téměř vylučuje. Jen zřídka vybočuji ze sucharského posudkového tónu do jisté euforie, ale v kauze této dízertace je toto vybočení téměř přirozené. Proto ji plně doporučuji k úspěšné obhajobě a autorce k získání titulu PhD. .
viz níže
eVSKP id 39773