SÝKOROVÁ, A. Architektura šedesátých let na Slovensku [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2017.

Posudek vedoucího

Kristek,, Jan

Alexandra Sýkorová je architektka s hlubokým zájmem o obor, schopná samostatného kritického uvažovaní. Kromě běžného projektování se její zájem promítá i do studia historie a samostatného výzkumu. Alexandra dokáže zvolená témata promýšlet do značné hloubky a je ochotná na nich také vytrvale pracovat a ověřovat svoje myšlenky pomocí architektonických, ale i jiných, nekonvenčních postupů. Její kritický přístup k architektuře a historii se uplatnil i v její diplomní práci, která není jen architektonickým projektem, ale i generační výpovědí a pohledem na specifické období slovenské architektonické historie.

Posudek oponenta

Topolčanská,, Mária

Diplomní projekt „Architektura šedesátých let na Slovensku“ lze posoudit spíš jako kombinaci hlubokého autorčina průzkumu práce architekta Ivana Matušíka (vybrané obchodní domy na Slovensku) a pokusu o ověření limitů programu, kterým by dnes jedno z jeho díl, Hotel Kyjev a obchodní dům Prior mohli být redefinovány a užívány bez ztráty architektonické hodnoty. K předloženému výzkumu, který zahrnuje i rozhovor s autorem a analýzu původních návrhů a jejich současného urbánního kontextu v sérii axonometrických diagramů mám úctu. Takové motivované hledání ale může mít i paralyzující efekt, kdy bez znalostí současného vlastnického a ekonomického statusu quo můžeme na stavby státního socialismu pohlížíme jakoby ve vakuu a přitom ve velmi komplexních situacích málo státního kapitalismu ve Střední Evropě. Směruji svou kritiku tam, kde autorka buď ve svém autonomním monologu nebo v dialogu s vedením ateliéru nedospěla(i) k přesněji formulovanému cílů zadání. Východiska jsou víc než kvalitně vytyčeny. Jestli je cílem co nejpřesvědčivěji doložit, že se do formy objektů Prior a Kyjev dají vepsat současné programy galerie, komerce, knihovny, administrativy a hotelu, potom je tato limitována meta splněna. (Ne úplně, podzemní část prostorů v návrhu není nijak zahrnuta do redefinice programu ale ani do obrazu nového Kyjeva, kde klubové části historického programu byly i z hlediska architektonického dizajnu pointou souboru staveb.) Na to, že obsahuje název a stručné zadání diplomního projektu větší ambici – a tedy kritiku jak současné dystopie těchto objektů dosahované finančními záměry nových majitelů nejen budov ale i strategických pozemků, kterých se město dobrovolně vzdalo – by se otázka formy měla stát platformou pro mnohem radikálnější pozici autorky. Chvílemi – a to tam, kde projekt nabízí preciznost typologických úvah o novém programu s vizualitou autentických interiérů, ke kterým se návrh často hlásí jako k možnému ideálu – stojíme před možná nejzajímavějším pokusem o redefinici nejslavnějšího projektu Matušíka v Bratislavě. Před utopií ho pečlivě a svobodně nedeformovat ale re-konstruovat. Doslovně. Hotelové pokoje navrácené výzkumem detailů a materiálů o své podoby. Po pečlivé re-konstrukci neexistujícího německého pavilónu Miesa van der Rohe v Barceloně mladým architektem Ignasi de Solá Moralesem v 80. letech už nemůžeme odmítat možnost, že právě to je nejradikálnější ze zásahů do modernismu. Navrhnout jeho historickou kopii současnými prostředky a poznáním. Jak pravdivá je kopie autenticity? Asi nevyhnutným vybočením z této možnosti je komplexnost programu stavby. Ale taky autorčino rozhodnutí – nikde v průvodním textu práce nevysvětleno a neargumentováno – oblíknout „téměř nedotčenou“ stavbu bez velkých zásahů do kortenové fasády. Jsme bez vodítek. Ve všech souvislostech v jakých diplomantka o své práci uvažuje a přitom se nenechá vyrušit při velice realistické snaze „vyřešit“ dilema tohoto objektu zmítaného neschopností všech aktérů (město, noví majitelé...) dělat nealibistická rozhodnutí, považuji její předloženou práci za obdivuhodný výsledek idealismu a realismu, který ji umožňuje nepřemýšlet výhradně teoreticky. Zmocňuje se objektu pro jeho re-konstrukci a některá rozhodnutí dělá intuitivně. Možná to taky potřebujeme – ne vše je nutně dobře jenom proto, že to umíme racionálně vysvětlit. Mám k její práci úctu i když mně místy mrazí.

eVSKP id 100057