VENEROVÁ, T. Interakce hyaluronanu a amfifilních molekul [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2013.
Tereza Halasová pracovala na několika vybraných aspektech problematiky interakcí hyaluronanu s opačně nabitými molekulami amfifilního charakteru, včetně průzkumu některých vlastností podstatných pro možné praktické aplikace vznikajících komplexů. Během celého studia vykazovala vysokou míru samostatnosti, iniciativy při formulování a ověřování pracovních hypotéz i houževnatosti při zpracování různorodých dat. Zvládla zejména pokročilé techniky fluorescenční spektroskopie, a to po teoretické i instrumentální stránce. Při experimentální činnosti nasbírala více než dostačující množství kvalitních dat a zpracovala je, nebo se podílela na jejich zpracování do formy dvou již vydaných a dvou téměř dokončených časopiseckých publikací. Podílela se na řešení několika výzkumných projektů, úzce spolupracovala se studenty bakalářských i magisterských programů, konzultovala nebo vedla jejich kvalifikační práce. Svou prací i výsledky prokázala schopnost tvůrčí, vědecké práce, samostatného uvažování a naplnila tak beze zbytku smysl doktorského studia i obecné požadavky na doktorandy kladené.
Ing. Tereza Halasová se ve své dizertační práci zabývala interakcí anionické polymerní látky (hyaluronanu sodného) a amfifiních molekul ve formě micel. Praktického uplatnění mohou výsledky tohoto studia přispět k řešení výzkumu cílených nosičů léčiv. Volba hyaluronanu sodného (kyseliny hyaluronové) je z tohoto hlediska velmi šťastná pro jeho biokompatibilitu, ale i s ohledem na přítomnost tohoto biopolymeru v organismu savců, kde je také syntetizován. Mnohem obtížnější je z hlediska vytýčeného cíle volba vhodné amfifilní sloučeniny. Byl zvolen cetyltrimetylamonium bromid (CTAB), ale sama autorka přistupuje k této volbě velmi kriticky, což podporují i výsledky základních testů cytotoxicity systémů s obsahem CTAB a hyaluronanu sodného. Jako alternativa k CTAB byly také studovány vlastnosti hydrofobně modifikovaných proteinogenních aminokyselin. I tyto sloučeniny můžeme považovat za kationické amfifilní látky. Otázkou však zůstává, zda rozhodující pro zamýšlené použití studovaných systémů jako cílených nosičů léčiv je ionicita používaných amfifilních molekul, nebo zdali lze pro tyto systémy vůbec amfifilních sloučenin použít. Bez ohledu na tyto úvahy byly pro studium interakcí hyaluronau s molekulami amfifilních látek použity velmi pokrokové metody zkoumání naznačených systémů, jakými jsou použití fluorescenčních sond nebo fluorescenční korelační spektroskopie. V experimentální části byla rovněž potvrzena schopnost studovaných systémů solubilizovat ve svých hydrofobních doménách hydrofobní sloučeniny (v uvažovaném použití solubilizovat například vhodná cytostatika). Významnou součástí předložené disertační práce je velmi obsáhlá rešeršní část, která je zaměřena na studovanou problematiku a kde jsou shrnuty základní poznatky získané ve studované oblasti. Uvedené připomínky nikterak nesnižují vysokou úroveň předložené práce. Předložená disertační práce představuje velké množství pečlivě provedené, vyhodnocené a zpracované experimentální práce, která je významným přínosem pro studovanou oblast. Podstatné výsledky a závěry experimentální části práce jsou publikovány v předních odborných časopisech. Předložená disertační práce splňuje všechny požadavky na ni kladené. Doktorandka jednoznačně prokázala schopnost samostatné vědecké práce, získané výsledky správně interpretovat a předložit odborné veřejnosti formou publikací. Práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 68177