SOLNÝ, T. Nemrznoucí teplonosné kapaliny na bázi polyolů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2012.

Posudek vedoucího

Kotlík, Josef

Předkládaná diplomová práce se zabývá změnou vlastností aditivovaných nemrznoucích teplonosných kapalin používaných v reálném solárním systému. Cílem práce bylo vyhodnotit možnosti použití glycerolu v nemrznoucích teplonosných kapalinách běžně používaných v reálných energetických systémech - tento cíl byl splněn. Diplomant se ve své práci soustředil na fyzikálně - mechanické parametry důležité pro provoz systému , přičemž využíval zejména rešeršních a dříve naměřených údajů. Základní analýza byla provedena na teplonosné kapalině Solaren (PG), používané v monitorovaném tepelném solárním systému STRC Vracov a čtyři speciálně navržené vzorky s obsahem glycerolu a propan -1,3 diolu. Vzhledem k rozsahu a cílům předkládané práce byly zkušební metody použity relevantně. Naměřené výsledky jsou v souladu s teoretickými předpoklady. Závěry práce byly formulovány v zásadě zprávně. Praktickým důsledkem předkládané diplomové práce je možný návrh na změnu základní suroviny pro výrobu teplonosného média a zjištění,že stabilizační systém teplonosného média se analyticky měřitelným způsobem vyčerpává. Očekával jsem širší diskuzi a to zejména na téma strukturních a fyzikálně-chemických interakcí v systému. Možné teoretické závěry vycházející ze strukturních rozdílů PG a PDO sice přesahují rozsah diplomové práce, ale mohli být uvedeny. Vytknout lze též v analytické části nesprávně provedenou kalibraci AAS, jejíž výsledky pak mohou vést k zavádějícím závěrům. Teoretické části a logickému členění předkládané diplomové práce v zásadě nelze nic podstatného vytknout. Diplomant pracoval samostatně, dokázal využít účelně poskytnutý experimentální čas. Definice použitých materiálů, formální zpracování a množství překlepů je na přijatelné úrovni. Celkově hodnotím práci s mírnou výhradou - výborně - " A " a doporučuji k obhajobě

Posudek oponenta

Čáslavský, Josef

Diplomová práce má rozsah 53 stran a je strukturována standardním způsobem. Po stručném, ale výstižném úvodu je v teoretické části věnována pozornost problematice solárních systémů určených k ohřevu vody s důrazem na teplonosná média, u kterých jsou popsány jejich jednotlivé složky a podrobně diskutovány vlastnosti těchto složek i jejich směsí. V závěru teoretické části je na základě poznatků navrženo nové teplonosné médium, svými prognózovanými vlastnostmi převyšující současně používané směsi. V experimentální části je pak posouzeno stárnutí teplonosného média Solaren (výrobce Velvana, a.s.), a dále jsou posuzovány vlastnosti čtyř variant nové teplonosné kapaliny na bázi propan-1,3-diolu, glycerolu a vody lišící se podílem těchto složek. V závěru je konstatováno, že velmi slibné výsledky byly nalezeny u směsi obsahující 30 % propan-1,3-diolu, 20 % glycerolu a 50 % vody, neboť teplota tuhnutí je pod -25 °C a cena jednotlivých složek je velmi příznivá. Jako celek je práce zpracována pečlivě, působí úhledně, po grafické stránce je zdařilá. Lze nalézt několik prohřešků proti zásadám jazyka českého. Snad nejčastějším prohřeškem je chybějící čárka ve větě, lze nalézt vyšinutí z větné vazby (str. 26), osobitý tvar slovesa „ředit“ s následujícím neobvyklým tvarem substantiva v 7. pádu (str. 26: „…byly následně řezeny vodu...“). I hrubá chyba se vyskytuje (str. 33: „… aby ji přikryly a vytvořili poklop.“). Nicméně (až na ty čárky) jsou to jevy ojedinělé a jako takové nemohou být důvodem nějaké zdrcující kritiky. V práci se rovněž nachází několik stylistických neobratností – např. autor s oblibou začíná následující větu přesným opakováním několika slov, kterými končí věta předchozí (např. na str. 12, na str. 13 atd.). Z pohledu věcné správnosti bych vyjádřil nesouhlas s chemickou terminologií použitou např. v nadpisu Odst. 2.3 – podle mého názoru sloučeniny s dvěma hydroxylovými skupinami se označují jako dioly, polyoly jsou až od tří těchto skupin. Dále bych měl připomínku k titulku Obr. 12 zobrazujícím kalibrační závislost pro stanovení mědi pomocí AAS: Autor ji označuje jako křivku, nicméně oponentovi velmi silně připomíná přímku, k čemuž přispívá i proložená regresní rovnice a hodnota koeficientu determinace. Dále na str. 43 (a též v seznamu použitých zkratek a symbolů) diplomant používá termín „směrnice kalibrační křivky“. To je nesmysl – křivka nemá směrnici, ale derivaci, a ta se v průběhu křivky mění. Směrnici mají pouze přímkové závislosti. Za nedostatek bych rovněž považoval to, že kalibrační závislost byla sestavena pro koncentrační rozsah 0 – 2,5 mg/l, přičemž naměřené hodnoty byly menší než 0,5 mg/l (což byl první bod kalibrační závislosti. V seznamu citované literatury mne překvapil velmi malý podíl aktuálních informací z odborných časopisů. Rovněž po formální stránce tato stať příliš oku neladí – za hranatými závorkami s číslem citace, někdy mezera je, ale většinou není, přičemž by měla být vždy, nicméně nejlepší je odsazení. Nerespektuje se zde zásada psaní velkého písmena za tečkou označující konec věty atd. V citaci [51]jsou podivní autoři, příjmení autorů se někdy uvádí v kapitálkách, někdy ne. Doporučení aktualizované normy ISO-690 zde tedy naplněna nebyla. V seznamu použitých symbolů mě překvapilo uvedení jednotek SI soustavy – to považuji za zbytečné, symboly pro metr (doporučuji psát s malým „m“ na začátku) a další jednotky jsou všeobecně známé. Nicméně prezentace symbolu „a“ jako „aktivity vody“ jeví se mi poněkud scestná. EC50 pak není dávka, nýbrž koncentrace. Při celkovém zhodnocení obsahu předložené diplomové práce se nemohu zbavit dojmu, že mohlo (ba mělo) být uděláno více. Diplomant nalezl v rámci svých experimentálních aktivit zajímavé skutečnosti, nicméně zůstal pouze u konstatování, což považuji za nedostatek. Domnívám se, že anomálie viskozity, nalezená u směsí obsahujících 60 % vody, by si zasloužila podrobnějšího studia, neboť praktický význam tohoto jevu může být značný. Přitom by to nevyžadovalo žádné enormní experimentální úsilí. Vzhledem k tomu, že žádná z mých výše uvedených připomínek není zásadního charakteru, konstatuji, že diplomová práce vyhovuje požadavkům pro diplomové práce na Fakultě chemické VUT v Brně. Doporučuji proto tuto práci k obhajobě a hodnotím ji známkou velmi dobře / B.

eVSKP id 41545