DUŠEK, P. Testovací zařízení pro funkční zkoušku záskokového automatu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Student Dušek Pavel zpracoval bakalářskou práci na téma Testovací zařízení pro funkční zkoušku záskokového automatu v rozsahu 38 stran. Prezentační úroveň technické zprávy je na velmi vysoké úrovni, kapitoly jsou jasně a logicky členěny podle bodů zadání práce. Po formální stránce technická zpráva nevykazuje zásadní nedostatky, všechny obrázky i tabulky mají adekvátní popisek. Ke své práci student využil 17 citovaných literárních zdrojů. Jednotlivé části práce jsou pak náležitě doplněny odkazy na citovanou literaturu. Lze konstatovat, že student zadání splnil bezezbytku. Vše řádně otestoval a systém je náležitě funkční. Aktivita studenta během řešení práce byla velmi vysoká a snažil se vše řešit s vlastní iniciativním přístupem. Konzultací využíval v minimální míře. Posudek konzultanta přikládám.
Bakalářská práce pana Pavla Duška směřuje do průmyslového prostředí, konkrétně do oblasti záskoku výkonných napájecích zdrojů. Problematiku záskokových automatů popsal celkem jasně a srozumitelně, jen v některých pasážích se vyskytly nejasnosti, ke kterým se vrátím. Bakalář představil záskokové automaty nejznámějších výrobců, dobře je výkonově škáloval, popsal jejich parametry a uvedl jejich porovnání. Tím splnil 1. bod zadání – „Rešerše“. Jádro bakalářské práce tvoří návrh a realizace testovacího zařízení pro celou výrobní řadu záskokových automatů výrobce OEZ. Zařízení má simulovat výkonové spínací prvky záskokového automatu (jističe a jejich příslušenství), simulovat události jako je výpadek jednoho ze zdrojů, výpadek obou zdrojů, změna fází zdroje, výpadek jističe zkratem, výpadek jističe tlačítkem total stop a revize. Volbu těchto událostí provádí obsluha pomocí přepínače, vizualizovaného na HMI. Celé zařízení je realizováno jako přenosná rozvaděčová skříňka a sestává se z hardwarových komponent propojených v rozvaděči a ze softwaru implementovaném v PLC, který je také součástí rozvaděče. Jako řídicí jednotku zvolil autor PLC SIMATIC S7-1200 v kombinaci s operátorským panelem KTP400 Basic. Tuto volbu pokládám za správnou. Tady se naskýtá otázka, zda popis obou zařízení, zejména PLC, není zbytečně podrobný. Je to v průmyslu jedno z nejběžnějších zařízení, téměř notoricky známé a v popisu se autor zbytečně vystavuje výskytu nepřesností a nesprávností. Např. při členění variant CPU podle vlastností zapomněl na operační rychlost, nebo uvádí, že uživatelský program je možné nahrávat jen ve stavu STOP. Je to nepřesné. K návrhu a řešení testovacího zařízení přistupoval pan Dušek jako k projektu, jehož fáze jsou správně logicky uspořádány a technicky dobře řešeny. Vychází z počtu I/O signálů, které předurčují následnou HW konfiguraci PLC. Velmi pozitivně hodnotím práci na elektroprojektu, zahrnující návrh rozvaděče i všech elektrických propojení. Provedení je v návrhovém systému EPLAN. Podle popisu výkresové dokumentace je v hlavičce jako autor uveden pan Dušek. V kontextu s tím uvádím větu ze str. 35, cituji: „Osazení součástkami a zapojení dle elektro schémat bylo realizováno autorem bakalářské práce.“ Výklad této věty by mohl být i takový, že elektro schémata nebyla dílem autora této práce. Věřím, že šlo o nepřesnou formulaci. Stejně hodnotná je i práce na řídicím softwaru. Ten obsahuje všechny náležitosti, zejména precizně zpracované vývojové diagramy i vlastní kód programu, který je dobře zdokumentován. Mé výtky nejsou zásadní a směřují pouze k formálním a koncepčním nedostatkům. V podkapitole 3.4.1 má být místo „break before make“ správně „break after make“. Obrázky 3 a 4 autor nazývá nadneseně „vizualizací“, jde o klasické časové diagramy. Pak vidím nějaké nejasnosti v popisu přepínání typu close transition – viz otázky dále. Problém v orientaci ve funkci testovacího zařízení způsobuje pojem „poloha přepínače stavů“. Prvá zmínka je na začátku popisu v kap. 6.1, cituji: „Indikovat stavy ZA je možné pomocí určení polohy přepínače stavů ZA a určení stavu indikačních kontrolek.“ Konec citátu. Počet poloh je 7, resp. 4 (viz Obr. 26), ale význam či vysvětlení je explicitně jen u polohy 0 a 3. V kap. 6.4.5 je uvedena další poloha stavů „automat“, o které se nic nepíše, ale vyskytuje se v uživatelském software. I když pomineme hypotetickou podporu zadávající firmy, prokázal pan Dušek znalosti a dovednosti jako elektrikář i jako programátor. Elektroprojekt, montáž rozvaděče, i uživatelský kód PLC a HMI jsou kvalitním dílem. Totéž se dá říci i o dokumentaci, která je součástí BP. Úspěšně provedl i ověření funkčnosti. Tím nepochybně splnil všechny body zadání. Zbývá jen dodat, že i po formální stránce působí práce velmi dobrým dojmem a neobsahuje žádné textové chyby. Uváděné nedostatky pan Dušek jistě vysvětlí a je k nim nutno říci, že jsou ve stínu rozsahu práce, který bakalářovo dílo představuje a které je nad úrovní běžnou pro zadání bakalářské práce. Z toho důvodu doporučuji práci k obhajobě s hodnocením A.
eVSKP id 126870