BURGET, J. Třípásmová stereofonní reproduktorová soustava s bassreflexem [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Student Jan Burget měl podle zadání navrhnout pasivní třípásmovou stereofonní reproduktorovou soustavu s basreflexem a výkonem do 50W / 8 ohmů a její výhybku. Zadání dále požadovalo kompletní konstrukci a experimentální ověření správnosti návrhu, včetně základního měření. Téma zadání si zvolil student sám, motivován zájmem stavby reprosoustavy pro vlastní použití. Student pracoval zcela samostatně a na konzultace, při kterých prezentoval vlastní řešení, docházel poměrně pravidelně a s postupnými výsledky. Mohu konstatovat, že student zvolil řešení, které vychází z rozboru jím předem zvolených reproduktorových měničů, konstrukce je doložena simulacemi, výpočty, měřením a fotodokumentací. Reprosoustavu student také samostatně zkonstruoval, což dokládá ve své bakalářské práci a jejím textu a technických přílohách. Dosažené technické parametry jsou velmi příznivé. Drobné výhrady mám k textu práce, kde se student vyjadřuje místy technicky nepřesně. Rád bych ocenil samostatnost a příkladný aktivní přístup k řešení bakalářské práce. Současně bych také rád ocenil účast studenta s tématem bakalářské práce i na soutěži Student EEICT 2014. Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení - A/92 bodů.
Bakalářská práce se zabývá návrhem, konstrukcí a měřením parametrů třípásmové reproduktorové soustavy. Z výsledků měření je vidět, že se studentovi podařilo dosáhnout velmi dobrých kmitočtových a směrových charakteristik, což bývá u třípásmových reproduktorových soustav složité. Výsledek jeho práce tedy hodnotím jako velmi zdařilý. Nicméně text jeho práce je poněkud nepřehledný a zvolené postupy jsou ne vždy uskopojivě vysvětleny. Student např. popisuje různé metody návrhu, aby jejich výsledky nakonec nepoužil. Není nijak zdůvodněn výběr reproduktorů, u kterých musel dělat nejen elektrické, ale i mechanické úpravy. Ty přitom nejsou zdůvodněny. Proč nešlo použít jiný měnič? Proč nebylo možné kompenzaci řešit elektricky, když navržená výhybka je i tak plná kompenzačních členů? Student sice provedl měření a simulace vlastností reproduktorů a výhybky, ale pak např. přidal zpožďovací člen nebo odporový dělič, ale vliv na impedanční charakteristiku a mezní kmitočty filtrů již nepřezkoumal. Uvádí poté jen konečný výsledek pro celou reproduktorovou soustavu. V textu práce se také vyskytují tvrzení bez důkazu nebo odkazu na zdroje. Student např. tvrdí, že mírné převýšení na modulové impedanční charaktersitice v okolí kmitočtu 180 Hz je způsobeno rezonancí reproduktorové skříně. Proč vyloučil možnost, že se jedná o parciální kmity membrány hlubokotónového reproduktoru? Není pravda, že nerovnosti modulové kmitočtové charakteristiky nejsou slyšitelné, pokud jsou menší než polovina oktávy, jsou totiž závislé na kritických pásmech slyšení. V textu se vyskytují slangové výrazy (např. "SPL charakteristika"), překlepů a záměn (např. na str. 8 "sériová kombinace odporu a rezistoru"), příkon reproduktoru zaměňuje za výkon, difrakci za odrazy apod. Charakteristiky na obr. 18 až 21 a v příloze D.3 nejsou směrové, ale modulové kmitočtové s úhlem od akustické osy jako parametrem. Směrové charakteristiky se kreslí do polárních souřadnic jako závislost citlivosti reproduktoru na úhlu od akustické osy při konstantní vzdálenosti, příkonu a kmitočtu. Pokud by je student zobrazil z naměřených kmitočtových charakteristik, mohl by odhadnout i vyzařovací úhel a index směrovosti. V souvislosti se směrovými charakteristikami také není uvedeno, jaký je původ obr. 15. Zadání práce ale bylo zcela splněno, jejím nedostatkem je textové zpracování. Z formálního hlediska lze vytknout zejména formátování proměných a scházející popisky proměnných u řady vzorců.
eVSKP id 73145