TESAŘOVÁ, P. Deformačně-napěťová analýza arteriálních aneuryzmat [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2010.

Posudek vedoucího

Burša, Jiří

Diplomantka zvládla vytvoření konečnoprvkového modelu pro deformačně-napěťovou analýzu aneurysmatu podle zadání. Slabší částí práce je její analytická část (posouzení adekvátnosti modelu apod.), včetně špatné práce s literaturou.

Posudek oponenta

Skácel, Pavel

Cíle diplomové práce byly formálně splněny, v úrovni nastudování problematiky jsou však patrné nevyužité rezervy (chybné vztahy 9.9, 9.10, celková koncepce fitování parametrů). Rozsah řešení odpovídá zadání diplomové práce. Správně byl problém řešen s ohledem na nelinearitu materiálového chování a obecnost geometrie arteriálních aneuryzmat. Vzhledem k informačnímu obsahu vstupních dat (CT řezy) by však možná bylo možno zahrnout do posouzení i vliv nehomogenní tloušťky aneuryzmatu. Větší rozsah části práce týkající se určování parametrů jednotlivých konstitutivních modelů by byl pro práci přínosem. Vlastní přínos autorky není vysoký a spočívá spíše v osobitém přístupu k identifikaci materiálových parametrů na základě „pře-vzorkování“ materiálové odezvy jiného modelu (namísto původních experimentálních dat). V anotaci a v závěru diplomové práce je sice uvedeno že „byla formulována mezní podmínka pro porušování soudržnosti struktury stěny aneuryzmatu“, ale v textu práce je nakonec uvedeno, že daná podmínka byla „zvolena“ (bez bližší specifikace a/nebo reference). Schopnost vyvozování závěrů z výsledků má rezervy. Prezentace HMH redukovaného napětí, které se běžně používá pro posouzení rizika plastické deformace u krystalických materiálů, není v práci nijak komentováno/vysvětleno. Experimentální křivky převzaté z literatury na str. 40 vykazují vyšší tuhost při jednoosé napjatosti než při dvouosé, což je pouze konstatováno na str. 54 (bez pokusu o interpretaci). Část závěrů (odst. 5, str. 57) je z pohledu oponenta diskutabilní. Využitelnost výsledků pro praxi a případné navazující teoretické práce je (vzhledem k vlastnímu přínosu) minimální. Uspořádání práce vykazuje úspěšnou snahu o logické rozčlenění. Práci však schází jednoznačné oddělení informací převzatých z cizích zdrojů a vlastních výsledků (str. 10-21, 28-37 = cizí zdroje, str. 22-27, 38-56 = vlastní práce). Některé informace a obrázky jsou po informační stránce duplicitní (popis modelu na str.44 versus kap. 5 až 8 , obr. 11.3 versus obr. 11.4). Některá označení jsou neodborná a bez upřesněného významu („protáhneme“, „nasekáme“, „těžce k sehnání“ str. 26, „normální délka“ str. 27, „výborná relaxace“ str. 28). Způsob označování tenzorů je zavádějící (Tij namísto T pro celý tenzor). Symbol „S“ je použit duplicitně – pro několik různých veličin (vztahy 9.14, 9.15, 9.19). Grafická úprava je dostačující. Počet překlepů je minimální a plně akceptovatelný. Literární odkazy a citace jsou použity správně. V práci se objevují víceřádkové pasáže přejímané z elektronických zdrojů (Wikipedia, ...), a to bez formulačních změn. Dle názoru posuzovatele je uvedení referenčního čísla za odstavcem nedostatečné a takové odstavce by měly být doprovázeny uvozovkami. Některé reference by si též zasloužily více pozornosti („[8] ANSYS, Help“). Na celkovém dojmu je patrná pravděpodobná časová tíseň při vypracování diplomové práce.

eVSKP id 26491