KADLA, J. Nelinearity v procesu akvizice dat u optické koherentní tomografie [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Student si vybral velmi těžké téma, neboť zpracování obrazu je probíráno až ve vyšších ročnících. Přes uvedený handicap se student k práci postavil velmi svědomitě a danou problematiku nastudoval. Hlavním cílem práce bylo analyzovat nelinearity v procesu zobrazování u optické koherentní tomografie (OCT) . Pro zjištění této nelinearity byl zapůjčen fantom s téměř homogenně rozptýlenými časticemi, jejichž průměry byly řádově menší než vlnová délka světla použítého pro skenování. Z tohoto důvodu se daná částice dá považovat za repliku point spread function(PSF) v definovaném místě obrazu. Student si vybral jednu částici a tu pomocí posuvného zařízení nechal zobrazovat v určitých segmentech obrazu. Naměřené profily částic aproximoval gaussovou křivkou a z té byly odhadnuty parametry axiálního a laterální rozlišení. Výsledkem je tedy poloautomatický program, jehož komplikovanou strukturu nebylo snadné realizovat. Nakonec se i studentovi podařilo graficky reprezentovat míru zkreslení v obou směrech(axialní, lateralni), což velmi zpřehledňuje dosažené výsledky. Celkově hodnotím 90b.
Bakalářské práce Jana Kadly se zabývá analýzou procesu akvizice u optického koherentního tomografu (OCT). Práce je napsaná na necelých 40 stranách samotného textu a je rozdělena do 7 kapitol, přičemž je důsledně oddělena teoretická a praktická část. První dvě kapitoly se stručně zabývají historií a aplikacemi OCT. Dále je pak popsán obecný princip OCT pracujícího v časové oblasti. Tato část je poměrně dost popisná, bez hlubšího (především matematického) popisu formování a akvizice signálu. Některé části by bylo možné naopak vynechat – například část popisující teorii vzorkování analogové signálu. Dále pak následuje kapitola o typech OCT systémů. Tato teoretická část práce působí jako pečlivě zpracovaná. Místy však obsahuje redundantní text (a to i vzhledem k zadání) a obsahuje formulace, které nezní příliš technicky. V praktické části pak student nejprve popisuje dvě naměřené sady dat, které nazval jako „absolutní“ a „relativní“ měření. V práci se dále zabývá pouze prvním zmiňovaným. Jeho snahou je získat informace o prostorové variantnosti zobrazovacího systému. Za tímto účelem tedy měří a odhaduje PSF a z nich odvozuje laterální a axiální parametr FWHM. Postup tohoto snažení je dostatečně popsán. Není však zcela zřejmé, proč není vyhodnocen tento parametr i v transverzálním směru. To souvisí se čtvrtým bodem zadání, který tak není splněn. V popisu zpracování také nejsou některé kroky dostatečně zdůvodněny. Například nutnost a zvolený způsob interpolace jasových profilů či interpolace právě Gaussovou funkcí. Práce je napsána poměrně čtivě a po formální stránce je zpracována na dobré úrovni. Nelogicky jsou však hlavní výsledky (blokové schéma průběhu zpracování dat a především výsledná interpolovaná mapa FWHM hodnot) uvedeny v příloze. Zadání považuji za splněné až na zmíněný bod 4. Práci tak hodnotím stupněm C/70b.
eVSKP id 51777