ŤAPUCHA, A. Dálkové ovládání polohovacího zařízení [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Zadání bakalářské práce bylo motivováno reálnou potřebou ovládání polohovacího zařízení pro software pro akustická měření. Krokové motory lineárních os sice používají vlastní komunikační protokol, který by bylo možné implementovat přímo v měřicí aplikaci, cílem ale bylo vytvořit novou komunikační vrstvu, která by zjednodušila implementaci polohování v měřicím software a realizovala abstrakci polohovacího hardware kvůli možnému využití jiného hardware v budoucnosti. Student realizoval hardware, který otestoval s aplikací Lexium dodávanou výrobcem. V jeho vlastním programu ale funguje jen nastavení jezdce do výchozí polohy. Ostatní požadované funkce se mu nepodařilo zprovoznit kvůli problémům při použití komunikačního protokolu krokových motorů. zadání tedy bylo splněno jen částečně. Aktivita studenta během řešení bakalářské práce ale byla dobrá, pravidelně chodil ověřovat funkčnost svého zařízení, nelze říct, že by problémy řešil na poslední chvíli. Po formální stránnce vykazuje práce místy nedostatky, jako jsou špatně odkazy na vzorce, předložky na konci řádku, scházející mezery mezi hodnotou a jednotkou, některé jednotky kurzívou, větné čárky a obrázky a tabulky daleko za textem, který se na ně odkazuje. Také nejsou citované zdroje obrázků. Student zbytečně popisuje různé typy mikrofonů, spíše se měl detailněji věnovat kondenzátorovému mikrofonu. V textu také postrádám popis programu pro mikrokontroler. I když nefunguje správně, měl být uveden jeho vývojový diagram, formát všech typů vysílaných zpráv atd.
Student Andrej Ťapucha měl ve své bakalářské práci navrhnout zařízení pro pro ovládání dvou krokových motorů v lineárních pohonech z PC. Tento úkol měl významně zjednodušen tím, že použité pohony již v sobě obsahovaly řídicí jednotky s RS-485 rozhraním. Funkcionalita jím realizovaného zařízení je však dosti omezená. V zásadě lze říci, že student namísto 2D polohovacího systému realizoval jen převodník z USB na RS-485, takže splnil jen malou část zadání. Motory je možné ovládat pouze pomocí uživatelsky velmi nepřívětivých příkazů v hexadecimálním formátu, které je nutné zasílat z terminálového programu. To sice přímo neodporuje zadání, nicméně takový způsob komunikace s uživatelem považuji za dosti archaický. Požadovaná funkce automatické kalibrace pozice zřejmě není implementována vůbec. Jak student přiznává v závěru, automatický posuv obou os též není funkční z důvodu pomalé adresace motorů. Nejsem si jist, zda je to skutečně problém použitých motorů nebo velkých zpoždění v programu mikrokontroléru - k tomuto proto směřuje i jedna moje otázka níže. Každopádně problém by bylo možné vyřešit pomocí dvou nezávislých RS-485 linek, každé pro jeden motor. Student tuto možnost diskutuje v závěru, ale jím navrhnované řešení (více nezávislých mikrokontrolérů) považuji za naprosto nevhodné - mikrokontroléry z řady ATmega mají až 4 porty UART i dostatečný výpočetní výkon, takže by postačovalo použití jediného obvodu. Je proto otázkou, zda nebyla koncepce převodníku od začátku zvolena chybně - zda k tomu došlo vinou vedoucího práce nebo studenta ponechávám na posouzení komise. Z formálního hlediska musím vytknout velké množství typografických chyb (logaritmy ve vzorcích a jednotky kurzívou, nevhodné dělení slov atd.). V úvodu student zbytečně popisuje věci, které nebyly náplní jeho práce (mechanická konstrukce 2D posuvů atd.). Předloženou práci navrhuji k obhajobě s hodnocením E/52 bodů.
eVSKP id 52155