PARDUBA, J. Využití optického vlákna jako senzoru pro lokalizaci mechanického chvění [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Náplní práce diplomanta bylo prozkoumat možnost použít optické vlákno jako distribuovaný senzor mechanického chvění. Student rozebírá jevy, které se vyskytují při šíření optického signálu optickým vláknem. Bohužel se při výkladu těchto jevů dopouští řady nepřesných obratů, které poukazují na nedostatečné teoretické základy v této komplikované oblasti. Student v přehledu uvádí řadu metod pro detekci a lokalizaci mechanického chvění pomocí optického vlákna, avšak jsou zde i metody pro měření teploty, a v drtivé většině uvedených technik nejsou uvedeny vztahy, které by mohly sloužit k lokalizaci zdroje chvění. V práci se bohužel nachází i řada překlepů. Student také nedostatečně komentoval závěrečné části práce, a to zřejmě z důvodu nedostatku času na důkladné zpracování. Závěrem lze konstatovat, že i navzdory výše uvedeným výtkám doporučuji práci k obhajobě, a hodnotím známkou D/64 bodů
Diplomová práce Bc. Jiřího Parduby je přehledem metod k lokalizaci chvění optického vlákna. Je to v souladu s úkoly specifikovanými v zadání. Práce od Úvodu po Závěr čítá 54 stran, které jsou často zaplněny obrázky. Text je vhodně členěn na kapitoly a jejich části. První část se věnojue vlastnostem optických vláken, další část přehledu metod pro lokalizaci vlnění a poslední část je návhem detekčního systému spolu s provedením několika měření. Po jazykové stránce je práce na dobré úrovni, text je čtivý. Zdá se mi, že autor rozumí tomu o čem píše, snad vyjma nějketých složitějších prezentovaných metod, které jsou popsány jenom stroze. K formální stránce: V práci je několik drobnějších typografických prohřešků a několik překlepů. Není jasné, jestli obrázek 4.2 kreslil sám autor. Obrázek 2.1 neukazuje směrové charakteristiky zážičů (alepsoň podle popisků os). K faktické stránce: Hned na začátku mi pro úplnost chybí vyvětlení, co je optické vlánko, jaké typy existují apod. Modulace na str. 10–11 by také zasloužila více prostoru. Věta o přesnosti měřicího systému na str. 14 je matoucí, nevím co si z ní má čtenář odnést. Princip sub-loop by měl být rovněž detailněji vysvětlen. Poslední kapitola obsahuje prakticky jen tabulky a grafy s měřením, schází mi trochu víc komentáře, spacifikace, co přesně je to za zařízení a diskuze, proč zrovna ten který kus byl vybrán jako vhodný. Vzhledem k výše uvedeným kvalitám a nedostatkům navrhuji hodnotit práci pana Bc. Parduby 80 body.
eVSKP id 62856