HNYLUCHOVÁ, Z. Mikroreologie biokoloidních systémů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2016.
Základním úkolem disertace bylo zavedení metody pasivní mikroreologie (konkrétně video-varianty) na školicí pracoviště a ověření její využitelnosti pro výzkum biokoloidů, které jsou středem zájmu pracoviště. Doktorandka se úkola zhostila s vysokým stupněm samostatnosti a nad rámec původního zadání. Plně využila úvodní stáž na zahraničním pracovišti ke získání praktických laboratorních zkušeností i dovedností souvisejících se zpracováním získaného obrazového materiálu a jeho převodem do numerických charakteristik. Po návratu se podílela na vybudování mikroreologické laboratoře a vývoji vlastního počítačového programu vhodného ke zpracování obrazu získávaného na mateřském pracovišti. Techniku ověřovala zejména na polysacharidových koloidech tekutého až gelového charakteru. Naměřené reologické charakteristiky srovnávala s těmi, které změřila klasickou rotační reometrií. Dále se jí podařilo zprovoznit a otestovat mikroreologický modul komerčního přístroje pracujícího na principu dynamického rozptylu světla a primárně určeného k měření velikosti (koloidních) částic. V závěru studia úspěšně rozvíjela využití fluorescenční korelační spektroskopie k mikroreologickým účelům. Kromě charakterizace biokoloidů se věnovala studiu vlivu typu a charakteru použitých částic na výsledky mikroreologických měření, optimalizaci měřicích podmínek pro gelové vzorky a také mikroreologickému studiu mezifázových rozhraní. Zadání práce splnila a přispěla k rozvoji instrumentálního zázemí mateřského pracoviště i k rozvoji mikroreologických technik.
V předložené disertační práci „Mikroreologie biokoloidních systémů“, vypracované na Ústavu fyzikální a spotřební chemie FCH VUT pod vedením školitele prof. Ing. Miloslava Pekaře, CSc., se její autorka Ing. Zuzana Hnyluchová věnuje aplikaci pasivních mikroreologických metod při studiu viskoelastických vlastností vybraných typů biopolymerních látek, především na bázi kyseliny hyaluronové a agarosy. Studovaná oblast je součástí řešené problematiky fyzikálně-chemických vlastností biopolymerních systémů, na kterou je dlouhodobě zaměřena činnost výzkumného týmu školitele. Na splnění cílů byly přednostně využity metody FCS a DLS mikroreologie, v menší míře byla aplikována také metoda video-mikroreologie (studium gelů kyseliny hyaluronové). FCL a DSL mikroreologie je založena na měření brownovského pohybu do koloidního systému inkorporovaných částic (sond), a to na základě zákonitostí rozptylu světla v koloidních systémech. Viskozita sledovaných systémů je následně stanovena prostřednictvím tzv. MSD (mean squared displacement) funkcí. Získaná experimentální data jsou současně porovnávána s výsledky, získanými metodami klasické reologie. Doktorandka se při vypracování dizertační práce soustředila na 3 hlavní problémy. a. Studium roztoků kyseliny hyaluronové a jejich gelů b. Studium gelace agarosy c. Studium vlastností mezifázového rozhraní Práce v rozsahu 137 stran je doplněna o kopie 2 článků v impaktovaných časopisech. V rámci teoretické části jsou vysvětleny základní principy mikroreologie s důrazem na tzv. pasivní mikroreologii (FCS a DLS mikroreologie). V Kap.3 (Současný stav řešené problematiky) jsou na základě literárních zdrojů uvedeny informace o aplikaci mikroreologických metod ke studiu gelů, biomateriálů, micelárních roztoků a studiu teplotních závislostí viskozity. Kapitola 4 je věnována použitým materiálům a popisu použitých přístrojů resp. měřících technik. Těžiště disertace je v Kap. 5 (Výsledky a diskuze). Zde jsou v rámci několika podkapitol diskutovány získané experimentální výsledky, a to především v těchto směrech: 1. Vliv povrchu resp. velikosti částic na mikroreologická měření aplikací 3 druhů sond 2. Ověření možnosti aplikace FCS mikroreologie 3. Aplikace reologie a DLS mikroreologie ke studiu vlivu teploty na viskozitu roztoků hyaluronanu 4. Ověření možností aplikace mikroreologických metody, ke studiu hyaluronových gelů, procesů gelace agarosy a vlastností mezifázových rozhraní. Dizertační práce Ing. Hnyluchové je zpracována přehledně, nicméně nachází se v ní poměrně velký počet překlepů, čemuž se dalo vyhnout při pečlivější závěrečné kontrole textu. Rovněž zařazení seznamu obrázků (Kap. 10) se oponentovi jeví jako nadbytečné, když všechny texty jsou uvedeny pod samotnými obrázky. Za částečný nedostatek oponent považuje skutečnost, že v dizertační práci není zahrnuta samostatná kapitola Cíle práce. Záměry uchazečky jsou pouze velmi stručně uvedeny na několika řádcích v rámci Kap. 1 (Úvod). Rušivě působí rovněž použití různých velikostí písma ve vzorcích (např. rovnice 15, 37, 42, 49, 51). Uvedené připomínky však nesnižují celkově pozitivní dojem z úrovně kvality prezentace dizertační práce po formální stránce. Závěr: Předložená dizertační práce Ing. Zuzany Hnyluchové představuje cenný příspěvek k rozvoji aplikace mikroreologických metod pro studium vlastností biopolymerních systémů. Autorka vytýčené cíle úspěšně splnila a získané výsledky byly navíc publikovány v prestižních časopisech a prezentovány před odbornou komunitou na mezinárodních a domácích konferencích. Ing. Hnyluchová úspěšně zvládla náročnou měřící techniku a prokázala schopnost interpretace získaných experimentálních údajů. Tím jednoznačně dokumentovala svou schopnost vykonávat také v budoucnosti tvořivou vědecko-výzkumnou činnost. Z tohoto důvodu doporučuji přijetí předložené dizertační práce k obhajobě. Následně, po jejím úspěšném obhájení, doporučuji udělení Ing. Zuzaně Hnyluchové titul Ph.D.
eVSKP id 95819