MATOUŠEK, J. Annahof [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2016.
Sledovat tvůrčí vývoj Jaroslava Matouška během magisterského studia bylo mimořádným potěšením. V diplomní práci jako by kulminovalo jeho zaujetí jak pro formální hlednání sochařsky modelované architektury, tak jeho smysl pro interpretaci velkých témat skrze architekturu. Téma sudet, které zpracovával ve dvou předchozích projektech (zaniklá obec Ječmeniště, stržený most přes Dyji), je pro něj spojeno s motivem všudypřítomného zániku. Matouškův Annahof tak není jen lučním hřbitovem, je to forma vyrovnání se s pohnutou historií vykořeněné krajiny. Mezi zdmi Annenského hřbitova pochopíme pomíjivost lidského osudu a objevíme smířlivé gesto znovunalezeného rituálu.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | 95 | Student po celou dobu magisterského studia pracoval soustředěně a se zájmem, jeho uvažování je hloubavé a invenční. Během studia získal několik ocenění, jak za školní, tak volnočasové aktivity. |
Předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení D / 69
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | D | Hodnocení práce Bc. Jaroslava Matouška není jednoduché – z předkládané prezentace lze řadu myšlenkových postupů v procesu navrhování pouze odhadovat a možná je na vině jen nevhodně zvolený způsob zjednodušení komunikace mezi autorem a publikem, který mi nenabízí mnoho možností k vyššímu ohodnocení této diplomní práce. V části urbanistického řešení postrádám odůvodnění zvoleného konceptu pro konkrétní místo, vztah mezi významem navrhované funkce a původním využitím lokace, jehož historie je stále čitelná. Pokud je jím princip odcházení, odkotvení života a vydání se vstříc neodhadnutelným, emergentním dějům, které v tomto případě reprezentuje příroda svobodně pohlcující pozůstatky lidských aktivit, ztrácí se tato souvislost s autorovou pomyslnou likvidací posledních stop Anenského dvora. Pokud je genius loci tvořen širšími souvislostmi místa (tj. vztahy v krajině, horizont, uspořádání a význam dopravních komunikací, umístění sídelních celků vůči místu popřípadě jiných dominant), měly by být tyto parametry jasně znázorněny v situaci nebo schématech odpovídajícího měřítka, fotodokumentaci a podobně. Umístění, velikost, orientaci a vzájemný vztah objektů jednotlivých funkcí na pozemku je možné do jisté míry odůvodnit kýženým efektem denního světla i určitými provozními vztahy, ale i přesto se zdají spíše nahodilé – ve smyslu uspokojení nad první skizzou, která by si zasloužila věnovat hlubší pozornost k nalezení lepších kompozičních souvislostí i měřítka. | |
| Architektonické řešení | C | Návrh má zřetelný estetický rukopis podřízený záměru vytvořit prostory rezonující a podporující prožívání psychických procesů spojených s loučením se s blízkou osobou. Tento záměr je celkem dobře realizovaný využitím efektů denního světla, umístěním otvorů v masivu, respektive střídáním plných a prázdných ploch, textur. Autor se zároveň snaží pracovat s modelací objemů interiéru, zde však zůstává v půli cesty v jakémsi kompromisním vyvážení vnitřních a vnějších účinků, popřípadě se pohybuje na hraně funkce z pohledu uživatele. Snadno se nabízí srovnání s klášterem Nový Dvůr od Johna Pawsona, který sice pracuje s podobnými nástroji – nicméně vyzbrojen bravurní znalostí i analytickým zhodnocením jejich historických pramenů. Pan Bc. Jaroslav Matoušek využívá těchto principů spíše intuitivně a i přes jistou míru úspěšnosti je tím více škoda, že se jejich studiu nevěnoval podrobněji. Na tomto místě je třeba zároveň zmínit jednu výraznou slabinu projektu: příliš striktní scénář, jemuž se podřizuje, aby mohl být funkční. Sebeodvážnější vize architekta musí brát v úvahu uživatele v možných variantách jeho potřeb, smyslového vnímání, sociokulturních konvencí (a to včetně případu jejich ostentativního odmítnutí). V tomto smyslu se pan Matoušek omezuje na své vlastní postoje, přání, způsob prožívání, které zdaleka nemusí být vlastní komukoli jinému - projekt se tím pohybuje v jakémsi snově surreálném spektru, což, pokud dostatečně podloženo, by nemuselo být apriori na škodu, ale bohužel i zde širší opodstatnění chybí. | |
| Provozní řešení | C | Z návrhu mírně ční vůle vyhovět současným normovým požadavkům (hygienická zařízení), zatímco splnění tohoto „nutného zla“ zdá se omezuje vlastní úvahu autora nad otázkami co, proč a jak. Logistika je poněkud nelogická – počítá-li pavilon „hostiny“ se sice nárazovými, ale stále nároky srovnatelnými s malým cateringovým provozem, bude zásobování skladu probíhat po cestě označené jako pěší přístup? Jestliže pavilon „noclehu“ má nabízet ubytování i na několik dnů, jeho vzdálenost od nejbližšího bodu dostupného automobilem je minimálně nepohodlná. Některé provozní funkce jsou předimenzované, některé naopak poddimenzované, nejlepším příkladem může být - z mého pohledu zbytečná - integrace kuchyňky do každé obytné jednotky noclehu, zatímco naopak „kuchyňský kout“ nebo „bar“ pavilonu hostiny je oproti těmto kuchyňkám větší pouze o jeden modul a je přesně dvakrát menší, než kuchyň správce, který, jak řečeno, v areálu nebydlí. I takový fakt, myslím, by měl být samostatnou úvahou architekta v zájmu dimenzování potřebného zázemí provozu primární funkce hřbitova a na rozdíl od ubytovacího pavilonu pro hosty, který, díky jednotné velikosti a vybavení jednotek, postrádá optimalizaci pomyslných provozních i pořizovacích nákladů, velkorysá dispozice zázemí správce má jen krůček k plnohodnotnému bytu a je tedy otázkou, proč jej nenabídnout. Garáž a sklady správce jsou přístupné defacto pouze z vnější strany areálu, což bych z hlediska předpokládané intenzity údržby považovala za další téma k autorovu zvážení. Zcela postrádám jakýkoli prostor (mimo technickou místnost lázně) pro technologické zázemí areálu: vytápění, TUV, výměna vzduchu... | |
| Technicko konstrukční řešení | E | Znázornění konstrukčního řešení je v prezentaci omezeno na stručný slovní popis a výkres detailu řezu, který, vzhledem ke konstrukčním otázkám vyvstávajícím z vizualizací objektů, není zrovna šťastně zvolený – nevystihuje dostatečně zamýšlené konstrukční principy, pokud tedy zamýšleny jsou. Podstatné prvky jsou pouze naznačeny, zatímco legenda se zabývá spíše sekundárními náležitostmi. Za velice problematické bych považovala zejména řešení konzol a stropních konstrukcí obecně. Nikoli pouze v tomto ohledu, ale i v rámci úvahy nad efektivitou stavební realizace návrhu, mi uniká důvod volby keramických tvárnic – jestliže by byl z tohoto materiálu návrh vůbec realizovatelný, změnila by se mocnost konstrukcí, přibyly průvlaky i jiné podpůrné prvky a vůbec by nastala řada změn podstatně devalvujících estetiku puristické vize autora. | |
| Formální úroveň | B | Grafické zpracování je na přiměřené úrovni, vizualizace jsou kvalitně zhotovené, bohužel výkresy nemají vždy jasně čitelné měřítko a zejména chybí schémata širších vztahů. Rovněž komentář autora k práci nevystihuje všechny zcela základní otázky z hlediska prezentace architektonického návrhu. |
eVSKP id 91069