Osobní rovina/vymezenost

Abstract

Tekutina a její nádoba to je jeden z impulzů pro moji závěrečnou práci. Naskytla se příležitost instalce ve sklepení slavkovského zámku a tak jsem vyměnila prosvětlený, teplý prostor za temné, chladné prostředí. Vstoupíš na dřevěné molo, které se plynule zvyšuje až dosáhne maximální výšky 25 cm. Procházíš koridorem a dojdeš do prostoru, který se nečekaně zvětší, dřevěná podlaha se pod tebou mírně zhoupne. Znejistíš, prkna se pod tvoji vahou viklají, protože nejsou přišroubována a skrz ně prosvítá světlo, které tě zaujme. Možná chvíli posečkáš, posedíš, prozkoumáš možnosti, odhalíš méně viditelné a poté se vydáš další zužující se chodbou ven. Nyní jsi prošel/a mým vnitřkem. Materiál, který jsem pro s voji práci vybrala patří s třídou trvanlivosti 1 k nejodolnějším druhům dřeva na trhu. Výňatek z technického listu firmy, která mi materiál věnovala stručně a jasně vystihuje proč jsem zvolila tento výběr. Prostor, krajina, molo, pevnost, stálost, moře, pohyb, nekonečno, jsou další prvky, které jsou v materiálu pro mě ukryty. Voda, tekutina kterou přijímám nebo vylučuji je ukryta pod prkny jako malé překvapení. Světlo, které prosvítá mezerami odkrývá a zároveň je pohlcován tmou. Vytváří světlí bod, vnitřní srdce.

A liquid and a vessel it is one of the stimuli for my final work. Opportunity arose with the installation process Austerlitz castle in the cellar and I exchanged a bright, warm room for a dark, cool environment. Walk up on the wooden pier, which progressively increases until it reaches a maximum height of 25 cm. Going through the corridor and you come into the space unexpectedly increases, the wooden floor beneath you slightly swings. Discouraged, boards under waggling your weight because they are screwed and light shines through them that you engage. Maybe now examine options, and then you go further narrowing down the corridor outside. Now you have gone through my inside.