Stanovení samočisticí schopnosti organických fotoaktivních vrstev

Abstract

V této práci jsou sumarizovány metody stanovení singletního kyslíku (odbarvovací metody, luminiscenční detekce, reakce s anorganickými sloučeninami, elektronová paramagnetická rezonance, měření luminiscence singletního kyslíku, měření absorpce v IČ oblasti) a stanovení efektivity fotoaktivních vrstev (degradace vodného roztoku barviva, degradace tukové vrstvy, fotoredukce organického barviva, fotooxidace sodné soli kyseliny tereftalové, degradace diketopyrrolopyrrolu (DPP), degradace 1,3-difenylisobenzofuranu (DPIBF) a degradace akridinové oranži), a to včetně principu a postupu. V experimentální části byly vybrány a otestovány 2 z těchto metod (degradace DPP a DPIBF). V experimentech se zjišťovaly rychlostní konstanty reakcí a stupně konverze. Bylo zjištěno, že metoda DPIBF je rychlá, spolehlivá a reprodukovatelná.

In this paper, methodes of determination of singlet oxygen (decolorization methodes, luminiscence detection, reaction with anorganic compounds, electon paramagnetic resonation, detecting of singlet oxygen luminiscence, detecting of absorption in IR region) and determination of efectivity of photoactive layers (photobleaching of dye aqueous solution, photodegradation of a solid fatty deposit, photoreduction of an organic dye, photooxidation of sodium salt of terephtalic acid, degradation of 1,3-diphenylisobenzofuran (DPIBF), degradation of diketopyrrolopyrrole (DPP), degradation of acridine orange) are summarized, including principle and procedure. In experimental part, 2 of these methodes (DPIBF and DPP degradation) were chosen and tested. Reaction rate constant and conversion were measured. It was found out that DPIBF methode is quick, reliable and reproducable.