Chvění na hraně

Abstract

Minimalistická site-specific instalace v podzemním prostoru, jejímž tématem je vnímání onoho prostoru a hranice mezi vnitřním a vnějším prostředím / vědomím. Toto rozhraní, obrys skutečnosti, protíná skleněná tyč, jež se stává extenzí obojího. Dualitou omezeného a neomezeného místa, stává se médiem mezi rubem a lícem jedné plochy. Přináší světlo do tmy, vzniká tak pohyb na hraně mezi protikladnými silami, tušení o druhé straně. Skleněná tyč tedy protíná zeď a zprostředkovává fragment z vnějšího prostředí v podobě světelného paprsku / bodu. Vnímání uzavřeného prostoru, jež se zpočátku jeví prázdným, než si divák uvědomí přítomnost všech ostatních. Vzniká tak napětí z překročení sociální intimity. Tento moment podporuje metonymii mezi vnímáním prostoru a vlastního těla. Niternost vědomí a potřeba dotknout se povrchu. Hledáním uvnitř, poznáváme vně.

A minimalistic site-specific installation situated underground. Perceiving the underground and its interior/exterior boundary. This boundary, an outline of reality, is pierced by a glass rod. The rod is becoming an extension of both the interior and exterior. It becomes the medium between upsides and downsides of one plane through the duality of limited and unlimited space. Bringing light into darkness, movement on the edge of the opposing forces, anticipating the opposite side. A glass rod cutting through a wall is meadiating a fragment of the outside in the form of a light ray/ point. Perceiving of an enclosed space that is seemingly empty until the spectator realises the presence of all the others. The idea of surpassing social intimacy in creating tension.This moment endorses the metonymy of perceiving the environment and own body. The profoundness of consciousness and a need to touch the surface. We are learning about the outside by searching inside.