Metody kontingence / Hladové oči a Psí duše / Zkus si zavázat tkaničku během chůze

Abstract

Kamera, tak jako bytost, putuje prostorem, účastna akce. Cítíme pnutí, každý časový okamžik. Ve všem. Tanec částic, svrab v neskutečném tempu. Prostorové vlastnosti haptického světa jsou dány kompozicí partitury pro tanec částic. Volná notace pro sysifovsky věčné duše hráčů. Hrající společnou skladbu našeho času a prostoru. Vlnění. Prostor mezi částicemi – prázdnota. Tvar daný strukturou tance částic. Tak jak se to jen dá utančit. Radiace, Fůze. To je eroze partitury, rozklad systému. Mrchožrouti a uklízeči. Hledači pokladů. Je prostor mezi tvary prázdný? Otroctví není dáno zbídačením člověka, ale jeho proměnou v nástroj. Zbídačení média filmu je proměnou aparátu z nástroje na člověka. Z aparátu – přepisujícího prostředí trojrozměrných tvarů na plochu, na aparát – emulaci schémat lidského prožitku. Od počitku k falešnému prožitku.

The camera, as a creature, wanders through space, takes action. We feel tense, every moment of time. In everything. Dance of particles, screaming in unreal tempo. The spatial properties of the haptic world are given by the composition of a score for particle dance. Free notation for sysyphian eternal soul players. Playing a common song of our time and space. Wave. Space between the particles - emptiness. The shape given by the structure of particle dances. So how can you get it. Radiation, Fuse. This is the erosion of the score, the decomposition of the system. Deacon and cleaners. Treasure hunters. Is space between shapes empty? Slavery is not due to the impoverishment of man, but to his transformation into an instrument. The impoverishment of the film's medium is the transformation of the instrument from the instrument into a human being. From the apparatus - rewriting the environment of three-dimensional shapes to the surface, on the apparatus - the emulation of human experience schemes. From indifference to false experience.