Srovnání ekologických a technologických vlastností různých způsobů výroby slévárenských forem a jader

Abstract

Kořeny slévárenské výroby sahají snad až do roku 2000 př. n. l. Od té doby slévárenská výroba prodělala ve svém vývoji čtyři etapy a u každé z nich došlo ke kvalitativnímu skoku. Od 20. století se ve slévárenství využívá chemizace forem a jader, což je příčinou produkce škodlivých látek, které mají negativní dopad na životní prostředí. Velkým zdrojem škodlivin jsou právě pojiva, tvrdidla a katalyzátory, které jsou potřebné pro pojení formovací směsi. Třetí etapa slévárenství se zabývá fyzikálními procesy, které se v dnešní době nepoužívají, i když jsou nejekologičtější. V dnešní době se nejvíce používají metody Cold-box, Warm-box a Hot-box.

The roots of foundry manufacture perhaps go back to 2000 BC. Since foundry production in its development has undergone four stages and each of them there was a qualitative jump. From 20 century, the chemicals used in foundry moulds and cores which is the cause producing harmful substances that have a negative impact on the environment. Major sources of harmful substances are just binders, hardeners and catalysts that are needed for bonding of moulding mixture. The third stage deals with the foundry physical processes that are not using today, even though they are most ecological. Nowadays the most used methods Cold-box, Warm-box and Hot-box.