Město při oceánu

Abstract

PROJEKTY MEZI MOŘEM A ZEMÍ Pro zabývání se městy ležícími na oceánu v ateliérovém modulu magisterského studia pod vedením Ing. arch. Jana Mléčky pro mě byly zásadní dva podněty: tříletý studijní a pracovní pobyt v Portugalsku, Lisabonu – metropoli na břehu oceánu, který se hluboce propisuje do jejího DNA, světlo, tempo, priority, historie, odvaha, síla, věčnost, jednoduchost, plachetnice, elegance. A workshop pořádaný londýnskou AA v únoru 2011 v Dubrovníku s přednáškami Vedrana Mimici a Johna Palmesina o souvislostech, městech, rozrůstání, kvalitě (městského) života, politice, se studiem teritoria jihochorvatského pobřeží pod dohledem Krunoslava Ivanišina a s navrhováním plovoucí platformy, která simultánně řešila několik úskalí jihochorvatského regionu. Čím více se nořím do oceánů, tím více mě fascinuje pobřežní linie. Na této vzácné, nebezpečné, fraktálové hranici se odehrávají největší změny a dramata ale také, nebo právě proto představuje největší možnosti. (Proto také již sama pro sebe neříkám mojí práci Města při oceánu ale Mezi mořem a zemí.) - Při mapování pobřežní linky jsem narazila na několik faktů: 1. principy stavění na pobřeží jsou velmi podobné po celém světě 2. dají se vystopovat obecně platné evoluční stupně využívání pobřeží. Fyzické i funkční. 3. v mnoha případech se ovšem potenciál oceánu znehodnocuje našimi vlastními zásahy Na základě těchto skutečností jsem hledala další evoluční stupeň využívání pobřeží. - V Lisabonu jsem navštívila výzkumný institut Ocean Energy Systems, kde 30 mladých strojních inženýru intenzivně pracuje na zdokonalovaní principu, strojů na získáváni energie z oceánu. Aby byly tyto jednoduché, brilantní stroje účinné musí byt obří. Okamžitě když jsem spatřila generátor na ostrově Pico, bylo mi jasné, že se podobné principy nemusí respektive nemohou oplocovat (a zabírat tak tuto vzácnou linku/hranici mezi mořem a zemí) ale naopak architektonicky pojmout tak, abychom s nimi žili v symbióze na pobřeží. Navrhuji bodové principy aplikovatelné dle profilu pobřežní linky – jeden lineární princip a projekt maximálního využití. - Vytvořila jsem struktury, které se zasouvají do systému, který funguje na předávání energie.

In between the Oceans and the Earth (The cities by Oceans) Projects in between the oceans and the earth For studies of towns on the seashores in magister studies under leadership of Ing. Arch Jan Mlecka I was impacted by two basic factors: firstly by my three years of studies and internships in Lisbon – a metropolis on the shore of Atlantic ocean, which became written into Lisbon’s DNA, into its light, tempo, priorities, historz, courage, strength, eternity, simplicity, sailing boats and elegance. And secondly I was influenced by a workshop organized by AA of London in February 2011 in Dubrovnik with lectures of Vedran Mimica and John Palmesino about towns, growth, quality of town life, policies and by studies of Southern Croatian coast under leadership of Krunoslav Ivanišin, where a floating platform was proposed to simultaneously solve several problems of this region. The more I become involved with oceans, the more I am fascinated by shorelines. This rare, dangerous, fractal line is the theatre of the biggest changes and dramas, but it also presents the greatest possibilities. (This is why I call my work not Towns by Oceans but In Between The Oceans and The Earth). When I was mapping shorelines, I have come across several findings: 1. The principles of constructions on shorelines are similar all over the world. 2. There are similar evolutionary stages in usage of shoreline – it is both physical and functional stages. 3. In many cases the potential of ocean is impaired by human interventions. Taking into account these facts, I was searching for further evolutionary stages of shorelines. In Lisbon I visited Ocean Energy Systems where 30 young engineers work on im-provements of machines designed to extract energy from oceans. In order to be effi-cient, these machines have to have giant dimensions. Immediately after seeing a generator on the island of Pico, I realized that such machines should not be put behind fences, creating an obstacle on the rare shoreline in between the sea and the land, but that they must be adopted by architecture – so that we will be able to live with them in symbiosis on the shoreline.