Aplikace ekologických aspektů v obytných souborech v České republice

Abstract

V České republice mnoho příkladů obytných souborů postavených a fungujících na ekologických principech nenajdeme. Dává se přednost klasickému pojetí, kdy vzniká velmi zahuštěná výstavba bytových či rodinných domů bez ohledu na dodržování zásad udržitelného rozvoje (automobilová doprava není vyloučena, dešťová voda není využívána, chybí stezky pro cyklisty a kolečkové brusle, málo zeleně, hodně hluku atd.). Projektanti ekologických souborů naráží na problém při realizaci, kdy investoři šetří a upouštějí od původních záměrů, které měly „ducha“ trvale udržitelného rozvoje. Stavebníci nemají dostatečné informace a zkušenosti s již fungujícími ekosídlišti na celém světě a rozhodují se především podle výše ceny bytu. Také velkým problémem je prodej levných stavebních pozemků pro bytovou výstavbu, které se nacházejí u dálnic apod. a jsou pro ekologické bydlení zcela nevhodné. Dalším problémem jsou naše předpisy a normy týkající se zejména navrhování komunikací, parkování a odvodu splaškových a dešťových vod. Dnes v souladu s právem Evropských společenstvích byl vydán nový Stavební zákon č. 183/2006 Sb., který vešel v platnost 1.1. 2007. [1] Nový zákon mimo jiné uplatňuje zásady trvale udržitelného rozvoje a upravuje posuzování vlivů na životní prostředí, ale ne všech aspektů. Pořád zůstává problém např. s garážemi a parkováním. Tím, že každý dům a byt musím mít umožněno parkování na vlastním pozemku, je téměř nemožné realizovat koncepci hromadného parkování mimo obytný celek. Vybrala jsem tři pilotní projekty obytných souborů z Moravy, které se veřejnosti prezentují jako blízké přírodě, ekologické.