CHYLÍK, M. Využití 3D skenování v oblasti přesného vstřikování plastů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2016.

Posudek vedoucího

Zatočilová, Aneta

Bakalářská práce uvádí tři příklady využití 3D optické digitalizace v praxi, se zaměřením na automotive. Cíle práce jsou splněny, avšak práce budí celkově dojem nedotaženosti. Rešeršní část je zpracována spíše na nižší úrovni. Práce obsahuje řadu překlepů, gramatických, typografických i faktických chyb. Některé části textu jsou komplikovaně a nejasně formulovány. Autor například několikrát uvádí chybně výrobce optického skeneru, se kterým pracoval. Do budoucna by se měl vyvarovat chyb v citování - citace často uvádí až na konci kapitoly, nikoli pod odstavcem a před tečkou ukončující větu. V závěru práce uvádí autor časy potřebné ke skenování, které z vlastní zkušenosti hodnotím jako nereálně dlouhé. Z těchto důvodů celkově hodnotím práci známkou D a doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Čudek, Vladimír

Student ve své práci s ohledem na zadání popisuje ve formě rešerše přehled současných možností v oblasti 3D skenování a reverzního inženýrství. První pasáže práce jsou koncipovány jako přehled současného stavu v oblasti 3D skenování s okrajovou zmínkou na konvenční metody. Stejně jako v dalších kapitolách je zde vidět snaha studenta čerpat z odborné literatury, která ale ne vždy je dobře svázána s konkrétními odstavci v textu. V druhé kapitole, věnované samotnému principu optického skenování pomocí 3D skeneru student popisuje základní procesní kroky. Celá kapitola je v některých pasážích doplněna o podkapitoly, popisující různé způsoby, které lze při skenování použít, jako např. Kap. 2.4.1 a kap. 2.4.2, měření s a bez referenčních bodů. Zde musím bohužel vytknout málo detailní pasáže textu, jako je např. kapitola 2.5, kde se popisuje vlastní měření pomocí skeneru. Student zde sice popisuje základní body, ale zcela zde chybí krokový rozbor procesů, které vedou ke získání adekvátních výsledků a případné problémy s těmito kroky spojené. Poslední teoreticky zaměřenou kapitolu Reverzní inženýrství provází stejné chyby. Čtvrtá kapitola pak naplňuje praktické cíle. Užití 3D skeneru v poptávkovém řízení (rekonstrukce modelu bez detailů), užití 3D skeneru jako inspekční nástroj a užití skeneru a reverzního inženýrství pro rekonstrukci poškozeného dílu. Kapitolu bohužel opět provází slabý popis použitých technik. Jak např. došlo k rekonstrukci modelu pro výrobu náhradní tvarové čelisti – použité techniky pro best-fity (lokální, s předdefinovanými kolmostmi, závislosti na ustavení atd.), použité techniky pro sestavení obou částí v požadovaném úhlu a další. Stejně tak výkresová dokumentace obsahuje několik chyb, jako je např. šrafování, které ale přisuzuji snaze studenta poukázat na skutečnost, že se jednalo o rekonstrukci dvou zcela separovaných částí jedné vložky. Celkově hodnotím práci známkou C, což je způsobeno především slabou interpretací dosažených výsledků a horším způsobem práce s literaturou. Nicnémě i přes tyto nedostatky student naplnit cíle práce a je pouze škoda, že práce neobsahuje detailnější popisy a rozbory rozdílů v požadovaných třech kategoriích praktického využití reverzního inženýrství a 3D skeneru.

eVSKP id 93211