BÁRNET, L. Spojování nepřekrývajících se obrazů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Práci věnoval potřebný čas, problémy konzultoval. Pokud se problémy vyskytly, snažil se o jejich řešení a to včetně alternativ. Část věnovaná třídění na základě barevné podobnosti byla zpracována v menším rozsahu z důvodu práce na ostatních částech, které byly pro celkové řešení úkolu důležitější. Práce svědčí o inženýrských schopnostech diplomanta a navrhuji hodnocení velmi dobře.
Pan Bárnet vypracoval diplomovou práci na téma zabývající se skládáním nepřekrývajících se obrazů - především skládáním puzzle. Zadání lze hodnotit jako středně obtížné. V první části práce se věnuje teoretickému úvodu do problematiky počítačového vidění se zaměřením na předzpracování snímků a jejich popis pro následnou klasifikaci. Za kladné lze hodnotit, že v této části uvedl i výpočet možných kombinací složení všech segmentovaných dílků. V druhé části se již zaobírá volbou vhodného pozadí, přičemž zmiňuje metodu klíčování se zeleným pozadím. Dále definuje snímací soustavu a její výhody při snímání s odstraněním pozadí a nevhodných stínů. Celou sadu svého puzzle takto nasnímal o čemž dokazuje i příloha. K té bych měl v tištěné formě zásadní výtku, že ji považuji za redundantní vzhledem ke své velikosti - v příloze bych ji samozřejmě uvedl, ale ve zmenšené velikosti s rozsahem na jednu až dvě strany (aneb šetřeme naše lesy). Pro odstranění perspektivního zkreslení a neduhů objektivu zvolil vhodné kalibrační značky. Mezi nevýhody jeho zvoleného postupu považuji snímání jednotlivých dílků samostatně, což při snímání většího puzzle vede k velké časové náročnosti. Za dobu než student nasnímá 20 dílné puzzle a než jej předzpracuje je možné skládanku fyzicky složit. Metodu, s níž segmentuje dílky oproti pozadí pomocí metody K-means považuji za dobrou volbu a je zde patrné i logické myšlení nad časovou náročností, kdy segmentuje hrubě ve zmenšeném měřítku a poté přesněji v detailu. Část programu v níž popisuje hrany pomocí vektorů by chtěla mírně vylepšit vzhledem k detailnějšímu popisu tvaru zámku. Student ve své práci dále detailně popisuje možnosti složení puzzle a volí vhodné metody, které porovnávají podobnost jednotlivých dílků - hodnotí tvarem a průměrné barevnosti okolí. Metody složení mají logické použití a vysvětlení. Student v této části projevil inženýrské schopnosti řešení problému. K formálnímu vypracování práce bych vytkl práci s literaturou, kdy jsou z 16ti uvedených pouze dva odborné články, 10x citace Wikipedie, zbytek pak odkazy na přednášky ÚAMT a dokumentace k použitým nástrojům. Další co považuji za prohřešek k formálnímu zpracování je přílišné dělení textu na odstavce, kdy je průměrná délka odstavce dva až tři řádky. To zapřičiňuje velmi špatnou čitelnost textu. Občas v textu zachází do zbytečných podrobností a jejich vysvětlení pak působí kostrbatě. Naproti tomu je z celé práce patrný postup vývoje řešení problematiky a lze jej použít jako mustr pro další vývoj a zdokonalení aplikace. Dodatek pod čarou: Obr. 2.19 a Obr. 2.25 jsou identické (stejně tak i jejich tabulky) - je tedy zbytečné je v práci uvádět znova. Práci hodnotím kladně - B s 85 body a doporučuji ji k obhajobě před odbornou komisí.
eVSKP id 52559