KOVÁŘ, Z. Návrh a zkoušení rozváděčů nn [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Autor práce měl za úkol teoreticky rozebrat problematiku návrhu a zkoušení rozváděčů nízkého napětí, provést zkoušku oteplení a analyzovat zdroje tepla konkrétního rozváděče, vytvořit model daného rozváděče, simulovat oteplení a na základě výsledků měření a simulace navrhnout úpravu provedení rozváděče s ohledem na ekonomická a technická hlediska. Bakalář Zdeněk Kovář vypracoval práci s notnou dávkou samostatnosti ve vyvážené kombinaci s konzultacemi s vedoucím práce. Měření oteplení rozváděče provedl student pod vedením vedoucího práce. Na simulaci oteplení pracoval student převážně samostatně s využitím konzultací teoretických problémů s vedoucím práce, popřípadě praktických problémů s odborníkem z praxe i technické podpory použitých programů. Pečlivě přistupoval k zadaným úkolům a projevil zájem i o informace týkající se dané problematiky, které nebyly přímo předmětem zadání. Při práci používal odbornou literaturu, kterou řádně citoval. Odevzdaná práce je logicky i graficky dobře uspořádána a splňuje požadavky na formální úroveň diplomové práce. Práce byla splněna ve všech bodech zadání a doporučuji ji k obhajobě.
Předložená diplomová práce řeší problematiku návrhů a zkoušení Staveništních rozváděčů nízkého napětí. Diplomant provedl pod dohledem vedoucího oteplovací zkoušku celého rozváděče a potvrdil, že zkoušený vzorek vyhověl veškerým požadavkům oteplovací zkoušky a že žádná část z použitých přístrojů nepřekročila stanovenou hodnotu oteplení podle všeobecných podmínek uvedených v článku 10. 10. - Ověřování se zřetelem na jednotlivé funkční jednotky samostatně a na kompletní rozváděč normy ČSN EN 61439-1 ed. 2. Získané hodnoty oteplení jednotlivých přístrojů následně posloužily jako vstupní data pro simulaci oteplení v program EPLAN Pro Panel a Solidworks Flow Simulation. Zde si diplomant musel komplikovaně připravit celý model rozváděče. Získané poznatky pomohly uskutečnit návrh cenového snížení i čas výroby rozváděče. Práce je rozdělena do 8 kapitol, včetně Úvodu a Závěru. Z hlediska vyváženosti kapitol považuji strukturu dokumentu za logicky uspořádanou. V některých kapitolách, které se zabývají teoretickým rozborem, se mi zdá jejich obsah vzhledem k názvu práce až příliš široký (přesunul bych do sekce použité symboly a zkratky). Velice zajímavou částí se jeví kapitola č 3 a 4: Průzkum používaných softwarů pro návrh rozváděčů v praxi a Porovnání softwarů pro návrh rozváděčů doplněný o systémové požadavky programu, ale věnovat jim 15 ze 70ti stránek předložené práce se mi jeví jako zbytečné. Kapitola 5: Ověření oteplení stavebního rozváděče obsahuje schéma zapojení rozváděče (mohlo být čitelně vytisknuto na větší formát listu a přiloženo do přílohy). Dále jsou zde vypsány veškeré podmínky a náležitosti týkající se provedených oteplovacích zkoušek. Jednotlivé hodnoty oteplení jsou zřetelně popsány v tabulkách. Škoda že v kapitole č. 5.7: Výsledky zkoušky (strana 60) není doplněna tabulka s přehledem / shrnutím zkoušek (test plán – měřený obvod => vyhovuje / nevyhovuje) Tabulka 10: Měřící přístroje: Sloupec s názvem „Platnost kalibrace“ je uveden datum k jednotlivým přístrojům. Z tohoto hlediska nelze poznat, o jaký datum se jedná. Datum kalibrace měřícího přístroje nebo datum budoucí kalibrace. Datalogger Almemo 5690 (Měřící ústředna) nebyla kalibrovaná? Bohužel jsem v celé práci nenalezl ani jeden datum prováděné oteplovací zkoušky. Kapitola 6. popisuje simulaci oteplení rozváděče pomocí programu EPLAN Pro Panel a SolidWorks Flow Simulation. Zde je jasně popsáno z jakého důvodu výsledky získané z programu EPLAN nelze využít pro podrobnou analýzu získaných hodnot oteplení. Druhým programem byl SolidWorks s pluginem Flow Simulation, který se specializuje na proudění kapalin a přenosu tepla. Tento program je možné využít na podrobné analýzy přirozeného proudění uvnitř rozváděče. Bohužel zjednodušení (kapitola 6.2.1 na straně 67), které vedlo ke snížení výpočtové náročnosti, neboť výpočet s reálnou geometrií proudové dráhy u všech přístrojů by bylo na standartních PC nereálný, nazývám jako „ne zcela šťastné“ a spíše bych doporučil dosazení ztrátového výkonu pro celý přístroj jako jeden element. Bohužel i tato volba by skrývala nevýhody, jak vyřešit přenos tepla vedením do vodičů, kterým jsou přístroje připojeny ve skutečnosti a jaký vliv bude mít změna průřezu připojovacího vodiče. V 7. kapitole: Úpravy rozváděče s ohledem na technické parametry a ekonomická hlediska je nabídnuto jak jednoduše by šla snížit výrobní cena i čas potřebný pro sestavení rozváděče. Jmenovitý proud rozváděče je 250A, ale při udávané soudobosti RDF=0,5 je pouze cca 80A. To znamená že rozváděč je velice předimenzován a lze zaměnit mnoho prvků pro snížení nákladů. Ty jsou v práci take nabídnuty. Diplomant musel pro vypracování předložené práce podrobně nastudovat potřebné normy a seznámit se se samotnou metodikou zkoušení Staveništních rozváděčů nízkého napětí, která není běžná a pro svoji komplikovanost i samotné EZU (Elektrotechnický zkušební ústav, Praha) využívá spřátelené zkušebny se žádostí o provedení těchto zkoušek. Vytvoření modelu nebylo vůbec jednoduché a po drobné konzultaci si toto prostředí dokázal diplomant osvojit a následně vytvořil funkční modely, díky kterému navrhl zjednodušení. Z výše vypsaných důvodů doporučuji práci k obhajobě
eVSKP id 100391