KOSTRHOUN, J. Protichybové zabezpečení v digitálních komunikačních systémech [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
V souladu s požadavky zadání student navrhnul funkční demonstrační modely jednotlivých metod dopředné chybové korekce. V teoretické části diplomové práce jsou podrobně popsány principy jednotlivých korekčních kódů, avšak poněkud zde chybí konkrétní příklady jejich implementace v digitálních komunikačních systémech. Vytvořené modely jsou dostatečně názorné a díky grafickému uživatelskému rozhraní je lze i jednoduše používat. Jejich zdrojové kódy na přiloženém CD jsou řádně okomentovány. Součástí modelů mohla být i nápověda s popisem postupu návrhu daného kódu, což by vylepšilo možnosti jejich využití, například při výuce, ale tento požadavek nebyl přímo uveden v zadání práce. Aktivitu studenta v průběhu řešení diplomové práce hodnotím jako průměrnou, přičemž nejvyššího vrcholu dosáhla v samotném závěru, kdy již, bohužel, nezbývalo dost času k dopracování výše uvedených detailů. Z formálního hlediska je práce přehledně členěná, není však zcela bez překlepů (viz název kap. 1.4 na str. 10) a typografických chyb (např. nezarovnané odstavce na str. 18). U některých zkratek v seznamu na str. 42 není uveden český význam.
Zadání diplomové práce považuji za splněné. Byly popsány algoritmy kódování a vytvořeny simulace v prostředí Matlab pro Hammingův kód, Reed-Müllerův kód, Fireův kód, Reed-Slomonův kód a Trellis kódovanou modulaci. Jedinou zásadní výtku směřuji k implementaci Fireova kódu, kde nejvyšší bit výstupu dekódování není počítán správně. Při zakódování vstupní kombinace [0 0 0] při implicitním nastavení a přenosu bez chyby, je během dekódování zbytek podělení vypočtena nulová (bez chyby), ale v políčku „Výstup“ se objeví dekódovaná posloupnost [1 0 0]. Ostatní algoritmy fungují pravděpodobně správně. Vzhledem k zadání požadující demonstraci principů je použití grafického rozhraní vhodné. Aby bylo možné vytvořené funkce pro výpočet generující a kontrolní matice a další funkce i v jiných úlohách, bylo by vhodnější je oddělit do samostatných skriptovacích souborů a z grafického prostředí je pouze volat. Tvar polynomu E(x) na konci strany 8 při popisu chybové posloupnosti na obrázku 1.1 odpovídá, jako by nejvyšší mocnina byla vpravo. Zvykem ovšem je nejvyšší mocninu umístit vlevo, stejně jako je to použito v dalším textu. Nejednotnost je potom matoucí. V rovnici (1.4) by měla být použita operace floor (useknutí), protože jinak počet opravitelných chyb t_1 nemusí být celé číslo, což nedává smysl. U rovnice (2.20) není vysvětlen význam symbolu t. Na obrázku 4.4 je výstupní bit f_4 počítán dvakrát ze vstupního bitu p_2. Správně, jak je ostatně uvedeno i v rovnicích nad obrázkem, by měla být počítána z bitů p_4, p_2 a p_1. Kvalitu textu také snižuje formální úprava práce. Na straně 21 jsou dvě různé rovnice označeny stejným číslem (2.23). V textu je nejednoznačné značení: proměnné jsou občas stojatě místo kurzívou, naopak závorky nebo konstanty jsou kurzívou místo stojatě, neslabičné předložky jsou na konci řádku, odstavcová zarážka je uprostřed odstavce, apod. Objevuje se také množství překlepů, chybějících nebo nadbytečných předložek: str. 9: „zvýšujeme“ místo „zvyšujeme“ str. 10: „komuniačních“ místo „komunikačních“ str. 10: „pritichybových“ místo „protichybových“ str. 10: „pouze potřebách“ místo „pouze na potřebách“ str. 11: „kódovana“ místo „kódovaná“ str. 19: "padří" místo "patří" str. 25: „jek“ místo „jak“ str. 31: „rozděleno čtyř“ místo „rozděleno do čtyř“ str. 31: chybějící konec věty „v přenosovém kanále tak.“
eVSKP id 66654