STEIDL, A. Výpočet stejnosměrného elektromagnetu a jeho experimentální ověření [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Student pracoval na své diplomové práci samostatně za pomoci konzultací s vedoucím diplomové práce, které však mohly začít o něco dříve, což se projevilo na výsledné kvalitě práce. Při vypracovávání práce projevil student aktivitu zejména v oblasti měření sil elektromagnetu vybavovače, kde sám navrhl potřebná měření různých stavů a měření následně realizoval a analyzoval - i když vcelku správně, z důvodu časových však někdy dosti zmatečně. Souběžně s tím pracoval na tvorbě 3D modelu a jeho použití pro numerickou analýzu elektromagnetu. V oblasti simulací se objektivně objevily skutečnosti, které se projevily velkou časovou náročností modelu, a proto pro analýzu určitých jevů student přešel k méně přesnému 2D modelu. Ve velkém časovém stresu zkusil provést srovnání analyzovaného elektromagnetu s permanentními magnety s vlastním návrhem elektromagnetu klasického, bez permanentních přídržných magnetů. Závěrem lze říci, že student všechny bodů zadání splnil, bohužel však často zmatečným popisem ve vlastní práci a spoustou překlepů degradoval odvedený kus práce. Proto práci doporučuji předložit s těmito výhradami k obhajobě.
Předložená diplomová práce se zabývá analýzou, měřením a simulací polarizovaného elektromagnetu. Na závěr práce je pak proveden návrh elektromagnetu bez permanentních magnetů. V závěru práce je pak provedeno shrnutí. V úvodní části práce je zpravována základní teorie elektromagnetů. Jejich rozdělení, možnosti napájení, vznik tahové síly, určení statické tahové charakteristiky a určení dynamické charakteristiky. V kapitole 4 se autor věnuje analýze předloženého elektromagnetu. Text je však velmi těžce čitelný z důvodu nevhodné větné skladby a velkého množství překlepů. Jako například „čímž dojde ke gelování rídícího magnetického pole“, „jak bude pružina v jedlových polohách nastřádána“ atd. Kapitola 5 se věnuje měření předloženého elektromagnetu. V této kapitole jsou provedená silová měření elektromagnetu pro různé stavy (s permanentními magnety, bez permanentních magnetů, bez pomocné pružiny) atd. I v této kapitole je však text velmi těžce čitelný z důvodu nevhodné větné skladby. Dále je tato kapitola uměle natahována o popis měření, který se prakticky nezměněn v této kapitole opakuje 5 krát. V podkapitole 5.6 autor píše, že vyvrtal otvor o průměru 2 mm a tímto otvorem protáhl měděný drát o průměru 2,5 mm. V kapitole 6 se autor věnuje simulaci elektromagnetu pomocí metody konečných prvků. Je zde vytvořen 3D model elektromagnetu v programu Ansys Maxwell. Všechny uvedené výsledky v této kapitole jsou však jen z 2D modelu. V kapitole 7 autor navrhuje elektromagnet. Návrh elektromagnetu vychází z požadavků, které byly experimentálně ověřeny. Při návrhu postupuje dle zvolené literatury. K použitým vzorcům však v mnoha případech chybí popis jednotlivých členů, některý popis je zavádějící (jako například libovolná záměna průměru vodiče za průřez, nesprávné jednotky a názvy veličin). Při čtení rovněž činí problém některé nezodpovězené otázky „ byl sestaven 3D model pro následnou simulaci, ovšem z obdobných důvodů jako v kapitole “(strana 70). Celkově práce působí velmi roztěkaně jako by byla psána v časovém stresu. Tomu napovídá velké množství, překlepů, chyb, nesrovnalostí jak technického tak stylistického rázu. Rovněž práce s textem vykazuje snahu uměle navýšit počet stran. I přes výhrady student cíle zadání splnil. Pokud student zodpoví otázky, doporučuji práci k obhajobě.
eVSKP id 84103