ŠTEINIGER, J. Hodnocení využití technologie studené kinetické depozice na materiálech používaných v elektrotechnice [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Autor předložené diplomové práce se zabýval problematikou využití technologie studené kinetické depozice na materiálech používaných v elektrotechnice. Dosavadní běžné výrobní technologie v některých průmyslových aplikacích dosáhly již svých možností a je nutné hledat nové výrobní technologie adaptabilní na zavedené technologie např. 3D tisk. Práce je kromě úvodu a závěru rozdělena do 10 samostatných částí v rozsahu 79 stran včetně seznamu použité literatury, seznamu obrázků, tabulek a zkratek. Po formální stránce, ale postrádám seznam symbolů (použitých veličin a jejich jednotek). V úvodní části práce student seznamuje s řešenou tématikou, avšak dle zadání zde nepřesně uvádí cíl práce. V teoretické části student popisuje princip metody studené kinetické energie a porovnává jej s metodou tepelného stříkání včetně popisu výhod a nevýhod obou uvedených metod. Vzhledem k zaměření diplomové práce na působení vlivu koroze na materiálech bych uvítal rozsáhlejší a detailnější zkoumání této problematiky. V této souvislosti by bylo vhodné se také věnovat degradačnímu působení koroze a jejího vlivu na vlastnosti materiálů včetně uvedení výsledků vědeckých studií ve formě citací odborných článků. Rovněž provedená konzultační činnost s odborníky v dané oblasti by bezesporu přinesla celou řadu inspirativních možných řešení. Kapitola 8 „Vodivost materiálů“ působí pak poněkud osamoceně a není začleněna do struktury textu. I přes skutečnost, že teoretická část práce obsahuje celou řadu zajímavých poznatků, nedává ucelenou představu o podstatě řešené problematiky v souladu s cílem práce. Autor se měl více zaměřit na konkrétní oblast z širokého spektra problematiky a tu pak detailně objasnit. V úvodu experimentální části je popsána výroba vzorků technologií studené kinetické depozice a následné jejich dělení na menší vzorky pro laboratorní výzkum. Určité nepřesnosti jsou v části věnované korozním zkouškám, nejsou zde uvedeny všechny podmínky zkoušky, které jsou nezbytné pro možné opakování experimentu. Měření a vyhodnocení vnitřního odporu na vzorcích před a po korozním napadení postrádá hlubší interpretaci výsledků. Uvedené měření a vyhodnocení povrchového odporu není zcela úplné a pro prezentaci výsledků by bylo nutné proměřit použité materiály samostatně. Na druhou stranu lze uvedené měření a vyhodnocení povrchového odporu využít jako základ dalšího zkoumání. Vyhodnocení korozního působení po době 100, 200 a 300 hodin pomocí elektronového mikroskopu přineslo celou řadu kvalitních výsledků, ale bez potřebné interpretace. Součástí práce je návrh aplikace studené kinetické depozice. Pro interpretaci výsledků mohl autor použít vhodnou vědeckou metodu. Z praktického hlediska a provedených experimentálních měření (zkoušek koroze, měření vnitřního odporu) mohl student navrhnout typičtější zařízení pro aplikaci řešené technologie. Nedostatky v teoretické části práce spatřuji v nedostatečném nastudování řešené problematiky a následné nepřesnosti v experimentální části lze přisuzovat nedostatečné iniciaci studenta během období zpracování diplomové práce. Během řešení student neprojevoval sám iniciativu na provádění konzultací s jinými odborníky z Ústavu elektrotechnologie i přes opětovné upozornění vedoucího práce. Je nutné si uvědomit, že diplomová práce je bezesporu vědeckou prací, která mnohdy vyžaduje hledání nových cest výzkumu a zkušenosti kvalitních odborníků z mateřského ústavu může pozitivně přispět k řešení práce. Všechny požadavky kladené na zpracování diplomové práce jsou splněny. Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji výsledné hodnocení D – 68 bodů. Otázka: Na str. 11 uvádíte mechanické vlastnosti materiálů jako je pevnost, tvrdost a houževnatost. Objasněte uvedené vlastnosti a metody jejich zkoušení.
Student měl za úkol popsat principy a využití technologie studené kinetické depozice (cold spray) na materiálech, vytvořit experimentální vrstvu povlaku, zhodnotit jeho vlastnosti pří různém korozním zatížení a navrhnout teoretické využití této technologie v praxi. Teoretická část práce je napsána přehledně a je vhodně rozdělena do jednotlivých kapitol. Je v ní uvedeno velké množství informací, avšak spousta z nich přímo nesouvisí s problematikou řešenou v rámci diplomové práce. Co mi zde na naopak chybí je popis vlivu koroze na mechanické vlastnosti materiálu a vzhledem k tomu, že se vlastnosti nanesené experimentální vrstvy posuzovaly na základě měření vnitřního a povrchového odporu, tak by se část teoretické přípravy měla zabývat také touto problematikou. V experimentální části je popsána výroba experimentálního vzorku a výsledky měření jsou doplněné o snímky pořízené pomocí elektronového rastrovacího mikroskopu. Vyhodnocení kvality nanesené vrstvy na základě měření hodnot vnitřního a povrchového odporu je, dá se říct, inovativní metoda, která by mohla vést k velice zajímavým závěrům. Zpracování, vyhodnocení a interpretace naměřených dat v diplomové práci je však velice špatné. Experimentální vzorky byly umístěny do korozní komory a ponechány zde po dobu 100, 200 a 300 hodin. Nedovídáme se však, jaké podmínky byly v komoře nastaveny (teplota, vlhkost, popř. jaký solný roztok byl pro korozi použit). Vnitřní a povrchový odpor byl měřen v teplotním rozsahu 20 – 80 °C a frekvenčním pásmu 20 Hz – 10 kHz. Výsledné hodnoty jsou pak (pro jednotlivé teploty) uvedeny jako procentuální rozdíly mezi hodnotami naměřenými před a po korozi. Grafy uvedené v práci obsahují vždy jen jeden průběh pro náhodně zvolený vzorek a teplotu. Větší smysl by mělo udělat společný graf, ve kterém by se vykreslily křivky pro všechny teploty. Z tohoto porovnání by pak bylo názorně vidět, jak se odpory v teplotou mění. Elektronový mikroskop se pro pozorování změn na povrchu materiálu jeví jako vhodný nástroj, avšak pokud není zaznamenán povrch vzorku před korozním působením a snímky nejsou podloženy prvkovou analýzou (EDS, XRD apod.), tak dle mého názoru nemají moc velkou vypovídající hodnotu. Kapitola 9.5 působí jako samostatná kapitola, která nemá s měřením v rámci diplomové práce nic společného. Bez jakéhokoliv navázání na předcházející kapitoly se zde z ničeho nic mluví o „technické skladbě navrhovaného solárního systému“. Kapitola působí jako by bylo do práce vložena jen proto, aby byly splněny všechny části zadání. Veškerá diskuze k naměřeným výsledkům je uvedena pouze v kapitole 10 a to by se ještě dalo shrnout jen jednou větou. V závěru jsou pak pouze zopakovány hodnoty, které jsme si mohli přečíst o pár stránek dříve. Přes všechny své připomínky práci doporučuji k obhajobě a navrhuji výsledné hodnocení E - 52 bodů.
eVSKP id 134501