PICKA, M. Metody řízení pH odpadních vod [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2022.

Posudek vedoucího

Miklas, Václav

Bakalářská práce se věnuje aktuálnímu tématu řízení pH odpadních vod. Tento parametr významně ovlivňuje účinnost a často i provozuschopnost některých jednotkových operací zpracování odpadních vod. Problematické je nalézt nejen vhodný přístup, jak pH upravovat, ale také systém úpravy doplnit o adekvátní systém měření a regulace. Teoretickou část student zpracoval poměrně svědomitě, o čemž svědčí jak rozsah, tak množství použitých zdrojů. Rovněž struktura textu působí logicky a uceleně – od popisu motivace v úvodu, přes obecný popis technologie čištění odpadních vod a konkrétnější zaměření na jejich řízení jejich pH, až po praktickou část zaměřující se na úpravu pH před krokem odpařování digestátu v bioplynové stanici. Toto je podtrženo jazykovou a vizuální stránkou práce, která je spíše na vyšší úrovni. Navzdory velkému množství zdrojů mám několik výhrad k citacím. V seznamu literatury se nepochopitelně objevuje 9 zdrojů, na které vůbec není odkazováno v textu, reálně je tedy zdrojů 54. I přes toto relativně vysoké číslo se v textu objevují některé obrázky a informace, které by si odkaz na literaturu zasloužily. Rovněž odkazování na více zdrojů u delších popisných částí ne vždy čtenáři umožňuje dobrat se zdroje individuálních informací. Student vyvinul značné úsilí a prokázal samostatnost v posledních měsících, opožděný časový rámec ale byl jednou z hlavních příčin výše uvedených nedostatků. To se projevilo i v praktické části, kde se jen velmi omezeně podařilo začlenit studentův zájem o řízení a automatizaci akcentovaný v teoretické části. I přes omezenou využitelnost kvalitativních srovnání v praktické části student prokázal, že umí zpracovat a interpretovat velké množství informací a vyvozovat z nich závěry. V bakalářské práci se tedy podařilo naplnit zadané cíle a jedná se o solidní podklad pro případné pokračování na práci diplomové.

Posudek oponenta

Vondra, Marek

Bakalářská práce je teoretického charakteru se zaměřením na stále aktuální tématiku řízení pH odpadních vod, konkrétně potom digestátu z bioplynových stanic. Práce nejdříve stručně představuje problematiku odpadních vod a řízení pH. Podrobněji se potom autor věnuje úpravě pH u digestátu, a to pomocí metody nitrifikace. Jednotlivé metody řízení pH jsou velice stručně porovnány. Student prokázal schopnost samostatné práce na technickém problému. Práce je logicky uspořádána a v zásadě splňuje formální náležitosti. Silnou stránkou práce je použití odborných zahraničních zdrojů a zaměření na praktický problém, ke kterému neexistuje bohatá literatura. Práce má solidní grafickou úpravu. Mezi negativa práce patří slabší úroveň vyjadřování autora, věcné nepřesnosti a množství gramatických a formálních chyb. Práci by prospělo lepší zasazení kapitol do kontextu a cílů celé práce. Jednotlivé kapitoly působí odděleně a vazby mezi nimi nejsou na první pohled zřejmé. Přes uvedené lze požadavky a cíle zadání považovat za splněné a práce je doporučena k obhajobě s hodnocením C. Z konkrétních nedostatků práce lze upozornit na následující: - Chybí bližší diskuze k problematice řízení pH pomocí metody nitrifikace, která byla zvolena k bližšímu popisu. Pouhý popis principu a konstatování, že nitrifikace snížila pH pod 5, poněkud zaostává za cíli práce. - Chybí zdroje použité pro vymezení základních pojmů (str. 11), které jistě nejsou čistě prací autora. - Není zřejmé, o jakém digestátu pojednává kapitola 4. O zpracování digestátu ze zemědělských bioplynových stanic nebo digestátu z bioplynových stanic zpracovávajících kal z ČOV? - Na Obr. 4.2 je jiné pořadí operací, než je deklarováno v textu - Některé nepřesné nebo zavádějící výroky a tvrzení: - Nitrifikovaný digestát zcela jistě není průsvitnou kapalinou (str. 53), citovaný zdroj mluvil o sedimentovaném nitrifikovaném digestátu, respektive kapalinou nad sedimentem (tzv. supernatantu) - Nitrifikace sama o sobě těžké kovy neodstraňuje (tab. 4.2), děje se tak pouze v kombinaci s následující sedimentací, což je samostatná jednotková operace - Nepřesná definice kyseliny a zásady (str. 31) - Zdroje nejsou uváděny chronologicky - Na mnoho obrázků a tabulek není odkaz v textu (např. Obr. 2.4, 2.11, 2.12, Tab. 2.4) a jsou ponechány bez bližšího komentáře - V rámci definování odpadních vod by bylo vhodné zmínit i definice legislativní, které jsou z praktického hledisko často těmi nejdůležitějšími - Jednotka EO (ekvivalentní obyvatel) se používá i ve vztahu ke komunálním odpadním vodám - V některých pasážích práce (např. 2.2, 2.4) není zřejmé, o jaké odpadní vodě se píše (obecně o všech, komunálních nebo průmyslových?) - Používání neodborných (např. „čistička“ odpadních vod, „ON/OFF systém“) nebo nejasných pojmů (např. „síla roztoků“).

eVSKP id 140756