CVAK, J. Využití mikroskopu k diagnostice struktury materiálu a poruch u el. zařízení [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Diplomová práce je věnována problematice využití mikroskopu k diagnostice struktury materiálu a poruch el. zařízení. Prakticky je rozdělena na sedm kapitol. Vyznačuje se přijatelnou stylistikou a velmi dobrou grafickou úpravou. Zadání bakalářské práce bylo ve všech bodech splněno. Student se v práci zabývá problematikou konstrukčního provedení jednotlivých typů mikroskopů, jejich provozním využití, rozsahem aplikací, podmínkami při snímání různých materiálů a nakonec i praktickému ověření v některých případech, zejména ve spojitosti s kluzným kontaktem a jeho inovací. V tomto případě využil dílčí zkušenosti s inovacemi jednotlivých komponentů kluzného kontaktu, které se na ÚVEE FEKT VUT v Brně provádějí. Jedná se zejména o aplikaci teflonu do oblasti kluzného kontaktu a studium geometrie komutátorů. Při zpracovávání své diplomové práce postupoval student samostatně, iniciativně se zájmem a dílčími znalostmi této problematiky, které si prohluboval vlastním studiem z literatury, kterou si pořídil z vlastních finančních prostředků. Vhodným způsobem aplikoval získané znalosti a dovednosti z doposud absolvovaných odborných předmětů a pracovního zařazení. Při jejím zpracovávání se také seznámil s nejmodernější měřicí a diagnostickou technikou, která se při provádění takových měření používá. Získané výsledky a poznatky z netradičního prostředí bude možno využít při výuce laboratorních cvičení a spolupráci s průmyslovou praxí. V této souvislosti bych chtěl vysoce ocenit i aktivní a vstřícný přístup představitelů firmy FEI při zpracovávání této diplomové práce.
Diplomová práce pana Bc. Jana Cvaka se sice týká (podle názvu) využití mikroskopů k diagnostice poruch elektrických strojů ale v podstatě se zabývá problémy kluzného kontaktu. K části o mikroskopech se nemohu vyjadřovat, protože tuto oblast neznám. Pokud se je dná o problémy kluzného kontaktu, tak tam je situace jiná. Autor na jednom místě práce (str. 21) zmiňuje automobilová dynama. Ty je možné nalézt snad jedině u nějakých starých automobilů - veteránů. Jinak se používají všeobecně alternátory, které mají kroužky a kartáče, pro napájení budicího vinutí. Přesto jsou stejnosměrné stroje nejvíce používány právě v automobilovém průmyslu. Jedním z nejznámějších elektrických strojů v automobilu je spouštěč. Jedná se o kátkodobě pracující stroj s vysokým elektrickým i magnetickým zatížením.. Startovací proudy se pohybují od 800 d 3000 A (podle výkonu startéru) a proudové zatížení kartáčů asi 35 A/cm2. Pro stroje s jmenovitým napětím 12 V se používají kovografitové kartáče, které obsahují až 60% měděného prášku, kdežto pro jmenovité napětí 24 V se používají elektrografitové kartáče. Je to především kvůli úbytku napětí. Vodiče jsou k praporkům komutátoru připojovány mechanicky (svářením tlakem a teplem). U malých strojů se používají háčkové komutátory. Důležitá je i otázka tlaku na kartáče. Cílem rozboru a diagnostiky kartáčů by mělo být dosažení takového stavu, aby úbytek kartáčů za provozu byl co nejmenší. To je velmi obtížná úloha, která přesahuje možnosti diplomové práce. V závěru jou naznačeny cesty, resp. inovační postupy, které mohou pozitivně ovlivnit kluzný kontakt. Jejich zkoumání je ale "běh na dlouhou trať". Diplomová práce pana Bc. Jana Cvaka je zpracována pečlivě s dostatečnou grafickou i textovou úrovní a splňuje požadavky zadání. Proto se domnívám, že ji mohu doporučit k obhajobě.
eVSKP id 87043