LECIÁN, P. Ozařovač parabolické antény v pásmu X [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2010.

Posudek vedoucího

Kasal, Miroslav

Diplomant zvládl základy modelování v programovém prostředí Ansoft HFSS a problematiku přímého ozáření rotačně symetrického parabolického zrcadla. Během řešení diplomového úkolu byl aktivní a dokázal si opatřit relevantní prameny. Navrhl a analyzoval několik konfigurací ozařovače s oddělovací schodovitou přepážkou (septum) pro dosažení pravotočivé a levotočivé kruhové polarizace. Zkoušel při tom různé typy buzení ozařovače. Zkoumal jednak vyzařovací vlastnosti s ohledem na zvolený parabolický reflektor a kvalitu (axiální poměr) pro obě kruhové polarizace. Výsledky byly natolik zajímavé, že je spolu s vedoucím práce publikoval na konferenci Radioelektronika 2010. K realizaci ozařovače zatím nedošlo, neboť v získaných modelech je ještě několik nejasností, které je třeba osvětlit. Diplomant měl tendenci více zkoušet různé konfigurace, než systematicky hledat optimální řešení. Přesto konstatuji, že jeho úsilí řešit daný problém bylo značné a dopracoval se dílčích úspěchů. Práci proto doporučuji k obhajobě s výše uvedeným bodovým ohodnocením.

Posudek oponenta

Mazánek,, Miloš

V úvodu popisovaná absence teoretického popisu funkce schodovitého přechodu je pravda jenom částečně. Konstatování, že - cituji Realizace a ověření simulovaných vlastností byly v závěru práce zrušeny kvůli nedostatku času a nedostupnosti vhodných prostor pro měření - poněkud nechápu. Formulačně bych spíše používal výrazy "ozáření" než "svícení" a jejich varianty v různých částech práce (str. 13). Některé formulace - viz např. (kopie kurzívou): "Na téma planárních antén pro kruhovou polarizaci již bylo publikováno několik prací na ústavu zadavatele (viz [3]). Tento typ antény byl při konzultací z řešení práce vyřazen. Mohu se jen domnívat či z důvodu již dostatečného množství publikovaných materiálů studentů ústavu, či pro jejich specifické vlastnosti, které nejsou vždy příznivé. Zejména nízký zisk, ztráty v substrátu, menší výkonová zatížitelnost. nebo: výstupní část vedení - anténní ústí ozařuje povrch zrcadla. Tato část ozařovače ovlivňuje kvalitu ozáření, velikost zisku a velikost šumu. Teoreticky je možné použít výstupní část ozařovače z již osvědčené sestavy pro danou parabolu a frekvenci. Tyto části jsou navzájem nezávislé a mohou být navrženy odděleně. Naladění jejich návaznosti je však nezbytné. Vlnovodový ozařovač má jasnou výhodu - ve vyzařovací charakteristice je pouze jeden hlavní lalok bez dalších postranních laloků. Tuto charakteristiku lze dále upravovat různými typy ústí vlnovodu. Na obr. 5.7 je vidět použití dvou škrtících prstenců, samozřejmě je možné použití mnoha jiných dalších tvarů apertur.(str. 17) Kruhovou polarizaci je možné vytvořit dvěmi ?? sondami vzájemně pootočenými o 90°. Signál je třeba rozdělit a na jedné z nich zpožďovat. Používá se výkonového zpožďovacího článku 90°. Ve vlnovodu s přepážkou zpožďovací článek není zapotřebí. Na obr. 11.5 je proběhlá simulace elektromagnetického pole. Na posledním z vyzařovacích diagramů je uveden průběh pro čtvercový ozařovač buzený proudovou sondou. Tento je oproti předchozím dvěma průběhům značně nejednotný (str. 36) ..... minimum velmi pravděpodobně odladí z požadované frekvence zcela pryč. Proto je žádoucí minimum rozšířit dalším laděním a zajistit tím větší výrobní tolerance (str.50). jsou poněkud obzvláštní. Formulačně práce bohužel nevybočuje ze standardu "YouTube" a gramatika a pravopis rovněž, více než občas, nejsou silnými stránkami autora. viz "Simulace ukázali",,, z leva doprava", "Z grafu vyplívá" (str.36), "Tyto změny by neměli (str 36)", "Modely byli přepracovány (str 54)" "Z těchto konzultací vyvstali další podněty zkoumání (str. 59)"..... a bohužel i další Kapitola 10 (možná i 9) - podle mého názoru, je v práci poněkud zbytečnou prezentací softwarového produktu Ansoft HFSS. Slovně hodnotím: Autor víceméně splnil zadání, prostudoval poměrně značné množství zdrojů, příliš se však nezabýval vytvořením vlastního názoru na podstatu činnosti přechodu a celého ozařovače. V simulacích ověřil, resp. získal řadu zajímavých výsledků, bohužel spíše v softwarové, než ve fyzikální rovině pochopení. Naprosto uznávám, že čtvercový, případně obdélníkový výstup ozařovače je skutečně složitou záležitostí ve srovnáním s kruhovým tvarem, kde je možné použít rotační symetrii. Jako vstup pro další práce je možné, s výjimkou gramatiky a otřesného pravopisu, text považovat za velmi dobrou pomůcku.

eVSKP id 31144