KARLÍK, M. Metodika testování IP Multimedia Subsystem [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Student Martin Karlík se ve své práci měl zabývat problematikou návrhu a realizace metodiky výkonnostního testování architektury IP Multimedia Subsystem pro SIP signalizaci služby sledování dostupnosti klientů přes základní prvky IMS Core. V praktické části práce (viz. kap. 5.5.7) si student dokázal navrhnut samostatně metodiku pro otestování IMS prvků, tak aby splňovala zadání práce. Student pravidelně konzultoval své problémy a zároveň samostatně a iniciativně se snažil řešit svou, poměrně náročnou, bakalářskou práci. Navzdory jeho přístupu k řešení práce se mu nepodařilo vytvořit pomocí open-source nástrojů stabilní podporu služby sledování dostupnosti klientů v rámci IMS. Student své problémy při řešení popisuje v kap. 6. Zde bych studentovi vytkl, že nesepsal všechny problémy, se kterými se setkal, a tak nezainteresovanému čtenáři není možné prezentovat všechnu snahu a hlavně řešení některých problémů. Na základě tohoto neúspěchu a po dohodě s vedoucím práce student vytvořil SIP analýzu některých klíčových indikátorů služby přenosu hlasu přes IMS založenou na standardu RFC 6076 a článku publikovaném v IEEEXplore. Student nedokázal vyřešit zadání ve všech bodech, avšak v průběhu řešení prokázal schopnost řešit projekt na úrovní bakalářské práce. Finální podobu test-bed-u vytvořenou studentem pokládám za dostatečnou, a proto práci doporučuji k obhajobě. Navrhuji hodnocení E/57b.
Student Martin Karlík se ve své bakalářské práci zabýval problematikou subsystému IP Multimedia Subsystem (IMS) a jeho testováním. Práce obsahuje cca 80 stran textu a grafických informací. V rámci úvodní části se student zabývá popisem subsystému IMS, poté následuje popis open-source řešení Kamailio a Open IMS pro sestavení experimentálního IMS subsystému pro realizaci testů. V závěru této části student popisuje neúspěch zprovoznění systému Kamailio a nutnost použít již dříve vedoucím práce zprovozněného a prověřeného systému Open IMS. Provedení testů je popsáno a zhodnoceno v závěrečné kapitole. Práce je svým záběrem dosti rozsáhlá a vyžadovala od studenta nastudovat značné množství nových informací, protože se student s touto problematikou setkal pravděpodobně poprvé. Obtížnost problematiky se tak jednak odrazila v neúspěchu zprovoznit systém Kamailio a také v samotném textu práce, kde se student dopustil řady nepřesností a chyb. Student v Úvodu nesprávně tvrdí, že IMS využívá VoIP. V kapitole č.1 student ve spojení s IMS uvádí techniku označovanou pod zkratkou RSC (Rapid Service Creation), kterou se mi nepodařilo na Internetu vyhledat, zřejmě se jedná o snahu studenta obohatit oblast telekomunikací dalším termínem a zkratkou, kterých je dle studenta nejspíše stále nedostatek. Popis subsystému IMS je v práci uveden ne příliš šťastně. Obrázek 2.1 „Protokoly v IMS“ postrádá velmi důležitý protokol Diameter, jehož popis je pak nelogicky zařazen do kap. 2.2. Zcela nerozumím tomu, proč student v kap. 2.1 o protokolech v IMS zmiňuje protokol BICC a doporučení H.323, kterému věnuje pouze cca polovinu řádku textu, dále pak již s uvedenými informacemi neoperuje. Před kapitolou 3 je uveden obrázek architektury IMS, avšak není na něj žádný odkaz, ani nejsou jednotlivé prvky v bezprostřední blízkosti obrázku popsány, a to alespoň pomocí rozpisu zkratek prvků. V kap. 3 je zmíněno, že subsystém IMS lze rozdělit do 3 vrstev, které student vyjmenoval, avšak nespecifikoval, které části a prvky IMS do jednotlivých vrstev patří. Prvek HSS v textu je vždy jen zmiňovaný, avšak opět podobně jako protokol Diameter je z ničeho nic bez předchozí zmínky popsán v kap. 3.3. Pro realizaci testů nad experimentální sítí IMS student používal zařízení Ixia IxLoad, které nesprávně v textu vícekrát označuje jako LxLoad, a dále nesprávně tvrdí, že emuluje hlas, videokonferenční účastníky a protokoly pro zabezpečení QoE. Nerozumím pak vůbec uvedení tabulky č. 4, která není nikde v textu komentována. Student realizoval celou řadu měření latencí různých procedur za podmínek různé úrovně zatížení IMS serverů, a to zatížení CPU a paměti RAM. Na měření lze vysledovat zvýšení doby reakce systému při zvyšování zátěže uzlů, avšak výsledky značně kolísají, což může prozrazovat na nenastavení BIOSu počítačů tvořících uzly IMS na statický způsob chování procesorů. Za formální nedostatky považuji následující skutečnosti: Není běžné a rozumné věnovat celou hlavní kapitolu na text o jednom odstavci a délce 11 řádků (viz kap. 1). Relativně vážnější problém jsou buď chybějící odkazy na obrázky nebo i chybně uvedeny odkazy na obrázky s grafy (str. 60). Dalšími drobnými nedostatky jsou v některých případech nezarovnání textu do bloku nepřítomnost mezer mezi některými větami, či naopak přítomnost mezer tam, kde by být neměla. Navzdory výše uvedeným nedostatkům lze shrnout, že student prokázal schopnost se orientovat v problematice, a proto práci doporučuji k obhajobě, a navrhuji hodnocení D/63 body
eVSKP id 66582