AMLER, I. Robot pro tělesně postižené [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2010.

Posudek vedoucího

Šolc, František

Studentovým úkolem bylo provést studii proveditelnosti adaptace běžného invalidního vozíku na vozík s autonomním řízením. Během konzultací byl konsultantem průběh práce upřesňován a směřován k realizaci, která by autonomní řízení umožnila. Jednalo se o výkonové řízení motorů a návrh realizace snímání otáček motoru což by umožnilo regulaci rychlosti a výpočet údajů odometrie pro následnou navigaci vozíku. V první části se student potýkal s otázkou výkonového řízení motorů. Snahou bylo zachovat originální driver. Student se pokusil zjistit komunikační protokol s původním driverem pomocí identifikace součástek připojených ke komunikační sběrnici a pomocí měření na této sběrnici. Nalézt komunikační protokol se bohužel nepodařilo. Konsultantem byl studentovi doporučen driver pro řízení motoru a návrh koncepce desky s mikrokontrolérem pro komunikaci, řízení a snímání otáček. Též mu byly doporučeny senzory pro snímání otáček motorů na principu odrazu IR záření. Studentovi se včas nepodařilo dostatečně se s těmito senzory seznámit, nebo vybrat jiné vhodné. Díky tomu se student nedostal ani k návrhu a tvorbě desky s mikrokontrolérem a případným dalším částem práce. K zajištění konsultací bylo mezi studentem konsultantem vytvořeno spojení prostřednictvím Skype, ale jeho využití studentem nebylo příliš efektivní.

Posudek oponenta

Kopečný, Lukáš

Práce je nepříliš logicky členěna do 4 kapitol. Na dvou stranách je popsán stávající hardware invalidního vozíku, dále výběr nového řídicího systému. Při hledání vhodného systému se autor vůbec nezabývá otázkou možnosti použití zpětnovazební regulace (rozlišení snímače a dopravní zpoždění v komunikačních linkách). Zhruba 2/3 práce jsou věnovány návrhu optického inkrementálního snímače otáček. Tato rozsáhlá část práce se zabývá řešením řady problémů spojených s amatérským návrhem takovéhoto snímače. Diskutuje zde volbu celé řady parametrů (občas nepříliš vhodnou) a zabíhá až do zbytečných detailů. Výsledný efekt však stěží odpovídá vynaloženému úsilí. Autor by zajisté dosáhl lepších výsledků použitím některého integrovaného optického snímače, popřípadě celého inkrementálního čidla. Jádru zadání - návrhu řídicího systému - se práce nevěnuje vůbec, zadání bylo splněno pouze částečně. Práce obsahuje množství faktických a formálních chyb (např. odpor polovodičových přechodů spínacích tranzistorů - MOSFET str. 18) a budí dojem, že se student v oblasti řízení elektrických pohonů příliš neorientuje. Přesto lze práci označit za původní a s výhradami doporučit k obhajobě.

eVSKP id 22171