MELOUN, J. Řízení a monitorování parametrů pro mikrofluidní systémy [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Student měl v práci jasný cíl - navrhnout, sestrojit a ověřit řídicí a měřicí systém založený na vývojových kitech umožňující řízení průtoku kapaliny mikrofluidním systémem. Systém měl využívat krokového motorku pro chod mikrofluidního systému a společně s dalšími prvky zajišťovat měření a zobrazení základních parametrů média. Student se na 23 stranách věnuje dané problematice řízení a měření, kapitoly jsou logicky řazeny, text je přehledný a celá tato část tvoří dobrý základ pro následující praktickou část. V praktické části student postupně prezentuje konstrukci a technické řešení. Tato část je naopak nepřehledná, podávané informace jsou velmi často jen útržkovité, mnohdy jde jen o neobjasněné ukázky. Např. v případě řízení motorku student uvádí, cituji: “Zde je ukázán výběr z kódu řídicího motoru”, následuje úsek kódu, chybí však vysvětlení, co kód znamená a proč student postupuje zrovna takto. V kapitole zaměřené na měření teploty média, optického měření hodnoty pH a zobrazení hodnot na displeji student nejdříve informuje o způsobu připojení měřicích prvků k Arduinu a o parametrech zvolených prvků. Následuje informace, že byla využita univerzální deska plošných spojů pro propojení prvků z předešlých návrhů s uvedením, že byla umístěna v kartonové krabici. Nato lze na obrázku 6.11 vidět pouze částečně osazenou DPS a žádné další ukázky pro ověření konstrukčního řešení nejsou obsaženy. V další části následuje vývojový diagram vysvětlující průběh řízení mikrofluidiky. Jeho popis je uveden slovy studenta, cituji: “Celý systém by nemohl fungovat nebýt kódu, který jej řídí. Celý kód je uveden v příloze, tudíž je graficky znázorněno, jak probíhá...” A následuje graficky vyjádřený rozsáhlý vývojový diagram. Zde opět chybí bližší popis a porozumění je ponecháno na čtenáři. Celý návrh a realizace řešení tak působí nedopracovaně a nejasně. Velmi důležité části práce - testování realizovaného systému - se student věnuje na necelých dvou stranách, kde ukazuje výpočty při měření průtoku a měření pH. Experimenty nemají žádný protokol, nejsou zde žádné informace, za jakých podmínek probíhaly a jak experimenty fyzicky vypadaly. Přestože student od začátku jevil chvályhodnou aktivitu, výsledkem je práce, která působí jako nedokončená - jako rozpracovaný koncept. Část řešení je navíc nefunkční, jinou část nelze ověřit, neboť postrádá detailní popis. Student sám uvádí, že vyhotovené řešení současného řízení a měření nejsou validní. Co se týče náročnosti zadání, požadavky v zadání byly na jedné straně rozsáhlé a komplexní, student však pracoval pouze s funkčními moduly, které propojením zahrnoval do celkové sestavy. Praktickou část tak měl student jistě realizovat dříve, aby zvládl aplikovat potřebné úpravy pro zajištění konstrukce zařízení a funkčnosti celku. A to např. alespoň s využitím dvou levných mikroprocesorů pro paralelní práci při měření a řízení. Zadání tak není možné požadovat za splněné a práce je vhodná k dopracování.
Předmětem bakalářské práce pana Jana Melouna byl návrh autonomního systému pro monitorování a řízení mikrofluidního systému. Úvodní část obsahuje zcela nesprávné informace, např. „in vivo“, „ex vivo“ a „in vitro“ považuje autor práce za stavy živých buněk, metodou „ex vivo“ de facto legalizuje obcházení etické komise. Často užitá forma řečnických otázek technické práci naprosto nepřísluší. Populárně-naučná forma představení mikrofluidního systému v úvodu kapitoly 3 přináší čtenáři více otázek, než odpovědí. Při hodnocení realizační části práce musím konstatovat, že tato neobsahuje víc, než mírné modifikace vzorových zapojení dílčích modulů. Navíc zapojení na obr. 6.10 nekoresponduje se zapojením ve schématu v příloze 1 (piny 0, 1 vs. 11, 12) a zapojení teploměru dle schématu zapojení v příloze nemůže být funkční (VDD a GND jsou spojeny, datový je připojen někam na display). Jedinou přínosnou částí práce je studentem sestavená aplikace pro OS Android. Obsah kapitoly optimalizace a testování výstupu (v kap. 8) mi nekoresponduje se zadáním práce. Zde uvedené informace evokují, že systém byl testován samostatně mimo celý fluidní systém. Navíc způsob sestavení kódu pro řídicí mikrokontrolér vytvořil nespojitý systém, který buďto dávkuje, nebo měří. Po formální stránce obsahuje práce neskutečné množství stylistických i gramatických chyb (chybné shody podmětů s přísudkem, skloňování, nevhodně volené slovosledy). Přílišné členění práce (66 částí na 38 stranách) působí naprosto nepřehledně a chaoticky a žádná pasáž se tak nedostává do hloubky problému. Naprosto nepochopena byla práce s literaturou, kde student odkazuje e-shopy namísto katalogových listů komponent, které využíval. Chybné interpretace uvedené v úvodní části práce přisuzuji právě nevhodnosti zdrojů (např. [3]). Obrázky, které mají patrně představovat elektrická schémata zapojení, jsou zcela v rozporu s konvencemi, např. obr. 6.11 má nulovou vypovídací hodnotu. Jediné skutečné schéma zapojení (příloha 1) je nečitelné, obsahuje hybrid evropských a amerických schematických značek a jako podklad pro případnou realizaci nepoužitelné. Nicméně jako takové potvrzuje slabé stránky práce. Rovněž seznam použitých součástek je neúplný, představuje pouze výčet hodnot bez vazby na konkrétní obvodové prvky. Seznam použitých veličin a zkratek může ve čtenáři vyvolat komplex méněcennosti. Opomenu-li zkratky jako FEKT, VUT, LED apod., je např. význam zkratky USB uveden chybně. V závěru svého posudku musím konstatovat, že se ztotožňuji s autorem v posledním odstavci závěru práce. Je zde skutečně značný prostor pro doladění, resp. dokončení práce. Její přepracování a obhajoba v náhradním termínu by práci prospěly jak po jazykové, tak po obsahové stránce. Předloženou bakalářskou práci studenta Jana Melouna hodnotím známkou „nevyhovující“ / F.
eVSKP id 110514