MORÁVEK, J. Interaktivní webové aplikace pro podporu výuky 3D počítačové grafiky [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Pan Bc. Jan Morávek pracoval na své diplomové práci zodpovědně. Pravidelně konzultoval a s předstihem dokončil aplikace i text. Aplikace jsou povedené a schopné nasazení ve výuce, což je velice užitečné. Teoretická část textu ukazuje, že student pochopil základy problematiky, ale zároveň je poznat, že matematika (okolo které se počítačová grafika točí) není studentovou nejsilnější stránkou. Jazykově a graficky je práce zvládnute poměrně dobře. Oceňuji studentovu reflexi, co by bylo na aplikacích možné ještě vylepšit.
Předložená diplomová práce Bc. Jana Morávka se zabývá návrhem a implementací aplikací pro demonstraci vybraných konceptů 3D počítačové grafiky. Student pomocí JavaScriptu vytvořil tři aplikace zaměřené na parametrickou konstrukci Bézierova plátu, geometrické transformace objektů a roli kamery ve scéně. Aplikace jsou dostatečně funkční a názorné, zadání práce tudíž považuji za splněné. Zdroje práce jsou dostatečně citovány, ať už se jedná o literaturu, nebo použité externí knihovny a nástroje. K textu mám však několik výhrad. První, teoreticky orientovaná kapitola je na nevysoké technické úrovni. Vyskytují se nejasná či nepravdivá tvrzení, matematické formulace jsou nepřesné, např.: "[Algoritmus de Casteljau je] rekurzivní algoritmus, který dělí úsečky spojující řídící body na Beziérovy křivky nižšího řádu..." (str. 20) Definice geometrické třídy spojitosti G^n, která je (chybně) shodná s definicí třídy spojitosti C^n. (str. 21/20) "Tímto postupem dostaneme po každém kroku čtverec, který je určen rohy Beziérova plátu." (str. 25) Mimo to se vyskytuje nekonzistentní značení (vektor derivace v (1.15)) či nezavedené netriviální pojmy (kubika na str. 19). Rovnice (1.10) je zřejmě neekvivalentní předchozímu popisu, protože výsledný bod q(t) je dimenze 1. U rovnice (1.33) (matice zkosení) buď chybí požadavky na jednotlivé hodnoty, nebo je matice zadaná špatně, protože vypsané matice nejsou vzájemně inverzní. Bez znalosti problematiky z jiných zdrojů považuji tuto část textu za stěží pochopitelnou. Třetí kapitola obsahuje množství detailů a je značně rozsáhlá, preferoval bych schematičtější popis s větším propojením s teoretickou částí práce. V celé práci navíc rovnice nejsou součástí vět v textu (předchází je interpunkce). Obrázky jsou povětšinou rastrové. Práce je jazykově i typograficky obecně na dobré úrovni, nedostatky se objevují zřídka, ale nejsou zanedbatelné (Beziér místo Bézier, polynomální místo polynomiální). K jednotlivým aplikacím mám pouze drobné poznámky: grafické zpracování je dobré, aplikace jsou přehledné a ovládání dostatečně popsané. Postrádám však kromě popisu ovládání i nějaký teoretický odstavec, aby uživatel měl propojení s teorií. U transformace objektů (1. aplikace) bych ocenil praktičtější možnost zadávání rotace, např. osou a úhlem. U Bézierova plátu (2. aplikace) bych preferoval jiný způsob zadávání řídicích bodů, případně interaktivitu scény (posun bodů pomocí myši). Zejména by však bylo názornější, kdyby (v rovině uv) volený bod byl vykreslován i při pohybu myši, nejen při kliknutí, a šel tak plynule sledovat na povrchu plátu. To je též jedinou výtkou ke kameře ve scéně (3. aplikace), kde scéna mohla na rotaci i vzdálenost kamery reagovat už při pohybu slideru. S přihlédnutím k uvedeným nedostatkům hodnotím práci 70 body, tedy známkou C.
eVSKP id 131261