VACULA, R. Realizace digitálního expozimetru [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2011.

Posudek vedoucího

Frýza, Tomáš

Bakalářská práce studenta vychází z vlastního zadání, které koresponduje s jeho zájmy (klasická filmová technika, promítání filmů, ...), a které ostře kontrastuje s každodenní „digitální“ zkušeností každého z nás. Vzhledem k podstatě projektu byly konzultace studenta orientovány především na výrobce filmových materiálů a techniky, příp. filmových ateliérů. Práce představuje specifickou konstrukci s využitím světelného senzoru ISL29003. Při řešení student strávil nečekaně mnoho času při oživování dílčích částí a hledání skrytých chyb. Přesto byla většina plánovaných cílů splněna - včetně využití měřiče expozice při natáčení krátké filmové ukázky. Textová dokumentace je přehledná a obsahuje jen malé množství nedostatků.

Posudek oponenta

Michal, Vratislav

Diplomová bakalářská práce pana Richarda Vaculy byla vypracována během třetího ročníku vysokoškolského programu na VUT v Brně. V předložené práci autor přináší popis návrhu a úspěšně dokončenou realizaci digitálního expozimetru. Autor provedl detailní teoretický rozbor, návrh elektrického zapojením včetně realizace desky plošných spojů a programového vybavení. Ihned v počátku je nutno zmínit, že se jedná o velice kvalitní práci na úrovni inženýrské diplomové práce, a to mimo jiné i z důvodu, že uvedené zařízení bylo navrženo a je připraveno pro průmyslovou výrobu. V předložené práci autor detailně uvádí čtenáře do problematiky měření expozice včetně vysvětlení potřebných veličin, obecně komentuje problematiku konkurenčních výrobků, provádí výběr optických a elektrických komponentů a popisuje návrh a realizaci zařízení. Ihned po otevření práce pana Vaculy si uvědomíme, že je psána perem neukojeného umělce, jehož cílem není ani tak konstrukce tohoto zařízení, ale realizace většího navazujícího projektu v oblasti filmového umění. To však neubírá na kvalitě předloženého dokumentu. Spíše naopak. Pro oponenta je velice těžké najít v práci nesrovnalosti či technické nepřesnosti. Snad kromě odstavce 2.1.1, kde autor popisuje selenový fotoelektrický článek jako zdroj napětí (i když na Obr 2.2 převzatého z [4] je správně uveden ampérmetr), snad na konci práce můžeme jen postrádat přehlednou tabulku s výslednými technickými parametry přístroje, jako je spotřeba, pracovní rozsah a podobně. Co se týká technické realizace, autor uvádí sice jednoduché, ale správně navržené elektrické zapojení, s precizně navrženou deskou plošných spojů a optickým rozhraním. Autor správně použil stabilizátor LDO k optimálnímu využití životnosti baterie. Jediná výtka by se mohla týkat mechanického přepínání sběrnice I2C. Toto řešení je potenciálně nestabilní a navíc vstupní piny jednoho z obvodů (IC3 nebo IC4) zůstávají plovoucí. Autor měl spíše použít elektronický přepínač, či lépe, emulovat jeden ze signálů sběrnice I2C pomocí volného pinu mikroprocesoru. Je zcela zřejmé, že autor práce vykazuje znalosti a schopnosti budoucího inženýra v oblasti návrhu a konstrukce elektrických přístrojů, a to i z pohledu jeho schopnosti mezioborové orientace. Z letmého pohledu na internet se dozvíme, že pan Vacula má již dlouholeté zkušenosti s průmyslovou sférou a je i autorem článků uveřejněných v radioamatérských časopisech. Z těchto uvedených důvodů, a po pečlivém prostudování předložené práce, doporučuji komisi přijmout předloženou práci pana Richarda Vaculy, a udělit titul Bakalář s nejvyšším možným hodnocením.

eVSKP id 39273