LABUDÍK, M. Aplikace syntetických bloků při syntéze elektronických obvodů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2011.

Posudek vedoucího

Petržela, Jiří

Student se daného projektu zhostil aktivně a pracoval na něm systematicky. Cením si zejména toho, že na konzultace chodil pravidelně a s konkrétními problémy. Větší úsilí však mohl vložit do odvození nových struktur syntetických obvodových prvků s transadmitančními zesilovači. V kapitole 3 jsem například nepochopil zásadní odlišnost obrázku 53 a 54. Dále student neobjasňuje jev, který je zodpovědný za lokální maximum modulu impedance syntetických indukčností realizovaných standardními operačními zesilovači, například na obrázku 42. Nepříliš přesvědčivé výsledky student prezentuje v kapitole o experimentálním ověření jednotlivých struktur. Graf na obrázku 145 lze jen stěží pokládat za modulovou kmitočtovou charakteristiku pásmové zádrže. Vložný útlum pásmové propusti na středním kmitočtu je tak velký, že aplikace takového filtru v praxi je naprosto vyloučena. Navíc se kmitočtová charakteristika uvedená na obrázku 151 dosti podstatně liší od simulace na obrázku 152.

Posudek oponenta

Dostál, Tomáš

Student uvádí převážně již známé poznatky o syntetických dvojpólech a jejich aplikacích. To šlo provést stručněji a s lepším nadhledem. Důsledněji provést rešerši starší i časopisecké literatury (uvádí pouze 8 citací, na toto téma jich byla celá řada). Pak stačilo vhodně citovat a hlavně na ně navázat (neobjevovat již objevené). Jeho přínos je snad jedině v řadě počítačových simulací (většinou již dříve vykonaných) a pak v několika laboratorních experimentech (kap. 6), jejichž výsledky však příliš nepotvrzují záměry syntézy, např. naměřená přenosová charakteristika pásmové zádrže na Obr. 145 etc. Student se proto měl více zaměřit i v simulacích na studium parazitních jevů, na objasnění vlivu reálných aktivních bloků (OA, CC, OTA etc.), jejich porovnání z hlediska praktického použití, na citlivostní a toleranční analýzu, případně i na nové aplikace ve filtrech a oscilátorech pro vyšší kmitočtová pásma. Předložená bakalářská práce je navíc zatížena řadou chyb, neúplností a nepřesností. Kap. 2.3 je matoucí, student zde nerozlišuje klasický IK a zobecněný IK (GIC). IK definovaný vztahy (6) až (8) není schopen provést změnu charakteru impedance. V kap. 3.1 nerozlišuje ztrátové SI s kmitočtově závislými parametry R(?) i L(?). Nepřesný a neúplný je rozbor Prescottova SI (kap. 3.1.1). SI uváděný na s. 72 s indukčností L=10 µH a ztrátovým odporem Rs=200 ? (chybně uvádíte hodnotu 100 ?, viz vztah (14)) nebo dokonce ztrátový SI na s. 12, kde je Rs=1 k?, jsou prakticky k ničemu, pro příliš velké ztráty, tj. malé Q. Více se měl zaměřit na složitější obvody bezeztrátových SI. Rozbor simulované impedance je silně matoucí. Impedance je komplexní veličina, takže co je na obr. 11, obr. 29 nebo obr. 53 atd., je to závislost modulu impedance na kmitočtu? Ale pak, jaký rozdíl mezi obr. 53 a obr. 54. Navíc, proč na obr. 54 v impedanci figuruje vyjádření napětí v dB (obr. 54)? V rozboru chybí vliv reálného aktivního prvku, není ukázán vliv dominantního pólu OZ atd. V práci je řada nevhodných vyjádření, např. dvojitá cívka (34) – cívka je technická realizace induktoru, dvojitá by snad měla dvoje vinutí (ot. 1). Místo syntetická cívka je vhodnější vžitý název syntetický induktor. IK nerealizuje přímo Brutonovu transformaci (514). Místo jednotkový zesilovač (53) má být správně napěťový sledovač. Obrázky nebyly kresleny jednotně, obdobně značení napětí (podle původního zdroje). U uváděných zapojení mělo být důsledně uvedeno odkud převzato.

eVSKP id 39240