SVOBODA, D. Využití 3D tiskáren pro prototypování v síťovém prostředí [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta podnikatelská. 2021.

Posudek vedoucího

Sedlák, Petr

Pro aktivity fakulty potřebná bakalářská práce, která splnila zadaný cíl a vytvořila přidanou hodnotu formou metodiky postupu při vytváření prototypu na 3D tiskárně. Tato metodika společně s porovnáním materiálů pro 3D tisky bude využita při výuce nepovinného předmětu 3D projektování. Práce je zpracována na vysoké odborné úrovni. Doplňující otázka: Lze k připojení 3D tiskárny do síťové infrastruktury použít také platformu Arduino?

Posudek oponenta

Jan,, Suchý

Předložená práce se zabývá využitím 3D tiskáren v procesu prototypování. Úvodní část práce je rozdělena do několika sekcí, ve kterých je správně definován řešený problém, navržen postup práce a popsána autorova motivace pro řešení problému. Sekce motivace však pojednává spíše o pracovních zkušenostech autora nežli o motivaci pro řešení práce. Zároveň v úvodní části práce chybí explicitně zmíněný přínos práce. Dále by bylo vhodné v úvodu jasně definovat rámec, ve kterém se práce pohybuje, tzn. definovat na jaké provozy autor cílí, popřípadě určit velikost cílového podniku atd. Na tomto základě pak lze správně ohraničit rešerší část práce. Rešeršní část práce pojednává o vybraných metodách 3D tisku a konvenčních způsobech, které se používají během procesu návrhu prototypu. Zde je právě opomenuto zdůvodnění, proč se autor nezabýval metodami jako například Laminated Object Manufacturing (LOM), Selective Laser Melting (SLM), Selective Deposition Lamination (SDL), aj. V části rešerše, která se zabývá konvenčními způsoby navrhovaní prototypů, chybí uvedení některých zásadních metod, používaných během přípravy prototypů, jako je například metoda vytavitelného modelu, nebo procesy související s odléváním. Poslední část kapitoly správně definuje pojem prototypování. Kapitola analýza současného stavu poznání se skládá z několika hlavních celků, kterými jsou porovnání materiálu používaných tiskárnami, porovnání konstrukce tiskáren, ekonomický pohled na 3D tisk a rozebrání řídící elektroniky. Tato kapitola se evidentně zabývá FDM metodou tisku, ale již v ní není vysvětleno, proč v ní nebyly uvažovány zbývající uvedené metody aditivní výroby. V této kapitole je uvedena řada nových informací, které však nejsou uvedeny v předchozím přehledu současného stavu poznání, což narušuje hranici mezi těmito dvěma kapitolami. Sekce srovnávající materiály nemá jasně definovaná hlediska, podle kterých byly materiály hodnoceny. Zároveň tu chybí srovnání některých klíčových vlastností pro prototypovou výrobu jako je například mechanická pevnost, aj. Další část kapitoly se věnuje porovnání konstrukcí FDM tiskáren. Zde je patrná autorova dobrá orientace v problematice a správně určuje limity jednotlivých konstrukcí. V ekonomickém pohledu autor správně vystihuje rozpad činností, které je nutné započítat do ceny vytištěného modelu. Poslední část porovnávající elektroniku FDM tiskáren shledávám z pohledu hlavního cíle práce jako za okrajově související, ač dobře sepsanou. Kapitola vlastní návrh řešení se zabývá porovnáním dvou FDM tiskáren, zapojením tiskáren do sítě a vytvořením metodiky postupu při vytváření prototypu. Před zhodnocením vybraných tiskáren je nutné nejdříve stanovit kritéria, podle kterých budou stroje hodnoceny, což v práci chybí. U tiskárny Stratasys f170 není do celkového hodnocení zahrnuta celo-vyhřívaná komora, díky které lze snížit vnitřního napětí ve struktuře tištěného dílu, což se projeví na jeho mechanických charakteristikách. V některých provozech může být i zakrytování stroje výhodou, proto by měl být na začátku práce uveden rámec, ve kterém se práce pohybuje. Podkapitola pojednávající o možnostech připojení tiskárny do sítě vypovídá o autorově dobré orientaci v dané činnosti. Vzhledem k hlavnímu cíli by zde však měly být popsány výhody takového řešení (možnosti správy tiskáren na dálku, odčítání váhy protištěného materiálu, způsob řízení zpětnou vazbou atd.) a ne popis zapojení daného stroje do sítě. Autorem navržený postup při navržení prototypu pomocí 3D tisku sice na jednoduchém dílu funguje relativně dobře, ale nedodržuje fundamentální metodické postupy reverzního inženýrství, které zajišťují rozměrovou přesnost vytvořeného prototypu. Náročnost celého procesu návrhu je tedy výrazně zjednodušena oproti strojírenské praxi. V dané kapitole také chybí vymezení vůči konvenčnímu způsobu navrhování prototypů a navržení způsobu, jakým bude oba procesy navzájem hodnotit, což je hlavním cílem práce. V práci se místně objevuje špatná terminologie, nesourodé formátování odstavců a množství familiárních výrazů, které trochu snižují vážnost práce. Text práce postrádá návaznost na odborné citace a některé hypotézy tedy nelze podložit. Celkově práci hodnotím D a doporučuji ji k obhajobě.

eVSKP id 133743