HANZLÍČEK, M. Simulace řízení asynchronního motoru s ohledem na vysokou účinnost [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Student se ve své diplomové práci věnuje problematice řízení asynchronního motoru s ohledem na vysokou účinnost. Prví část je věnována teorii asynchronního stroje, druhá klasickým metodám řízení a třetí metodám řízení s ohledem na vysokou účinnost. Student velmi málo využíval konzultací. Online konzultace prostřednictvím MS Teams proběhly jenom dvakrát. Ostatní komunikace probíhala tak, že student každé dva týdny poslal práci s vykonaným postupem. Nutno poznamenat, že postup práce v časovém období dvou týdnů byl v rozpětí jedné až dvou stran. Připomínkám vedoucího student nevěnoval příliš pozornosti a dalo by se říct, že je z velké části ignoroval. Celkově se v práci vyskytuje mnoho typografických, formálních a technických chyb. Student byl také upozorněn, aby překreslil obrázky do vyšší kvality, které chce v práci použít. Bohužel se tak po několika výzvách nestalo. Práce je tedy z větší části dílem samotného studenta bez dohledu vedoucího. Práci nebylo věnováno dostatečné úsilí, a proto nedosahuje odborné úrovně diplomové práce. Práci v současné podobě nedoporučuji k obhajobě.
Diplomová práce se zabývá řízením asynchronního motoru (ASM) s maximální účinností v širokém rozsahu otáček a momentu. Autor měl za úkol popsat tyto metody řízení a jednu z nich vybranou ověřit pomocí počítačové simulace. Výsledkem mělo být porovnání výsledných účinností motoru při standardním řízení a řízení s ohledem na minimalizaci ztrát v motoru. V teoretické práci student nejprve popisuje obecný princip asynchronního motoru a definice jednotlivých typů ztrát vznikajících v motoru. Dále jsou popsány základní principy řízení ASM, konkrétně skalární a vektorové, včetně matematického popisu modelu ASM. V závěru teoretické části je uvedena rešerše metod řízení ASM s ohledem na maximální účinnost. Horší kvalita převzatých obrázku zbytečně snižuje grafickou úroveň teoretické části. Přestože se jedná o teoretickou část, která čerpá z literárních pramenu, nejsou v textu uváděny žádné citace. Zejména ve čtvrté kapitole není zřejmé, co je převzato z literatury, a co sám autor upravil. V seznamu literatury se objevují odkazy na prezentace zveřejněné na školním e-learningu. Domnívám se, že by v diplomové práci tento typ literatury neměl být používán. V seznamu literatury je jeden totožný záznam použit dvakrát ([15] a [19]). V teoretické části by bylo lepší věnovat více prostoru specifickým metodikám řízení ASM s ohledem na maximální účinnost a obecně známý popis činnosti ASM a jeho standardních metod řízení zmínit okrajově anebo vůbec. Právě popis metod řízení s maximální účinností je popsán příliš obecně a často i zmatečně, kdy je obtížné pochopit princip a způsob realizace popisované metody. Celkovou úroveň textu snižuje i velké množství jednopísmenných slov na konci řádku a řada zavádějících tvrzení (např. popis obrázku 3.3 a 3.4 nekoresponduje s jeho popisem, či zmatečný popis algoritmu pomocí obrázku 4.1). Praktická část je obsažena v kapitole 5. Zde je vybrána metoda řízení ASM s ohledem na maximální účinnost, která k odvození algoritmu pro minimalizaci ztrát využívá matematický model ASM, popsaný v kapitole 4.2. Autor zde zobrazuje jednotlivé části modelu motoru a řízení. Z celkového algoritmu popsaného v kapitole 4.2 je zde ukázán pouze výpočet optimálního magnetizačního proudu imr na základě aktuálního proudu v ose q (resp. momentu) a mechanických otáčkách r. Ovšem estimace aktuálního magnetizačního proudu zde naznačena není. Stejně tak výpočet odporů Rd a Rq, které jsou nutné pro výpočet optimálního magnetického proudu uveden není. Po nahlédnutí do přiloženého modelu v programu MATLAB/Simulink, lze konstatovat, že výpočet odporu Rd není v souladu s rovnicemi v kap. 4.2. Rovněž estimace okamžitého magnetizačního proudu neodpovídá rovnicím v kapitole 4.2. Z toho lze usoudit, že realizovaný model nepracuje správně a lze se domnívat, že uvedené výsledky neodpovídají realitě. V závěru praktické části je ještě realizované standardní skalární řízení. Není jasné, jak souvisí s řešenou problematikou minimalizace ztrát. Jeho realizace nebyla v zadání požadována a v práci je jeho realizace zcela zbytečná. Autor zde pouze demonstruje, že v ustáleném stavu dosahuje skalární řízení stejných výsledků jako vektorové, což je obecně známá vlastnost. V závěru navíc autor udává, že byly vytvořeny modely skalárního a vektorového řízení s optimalizací výkonu pomocí matematického modelu motoru, což je zavádějící. Autor zřejmě myslel optimalizaci ve snaze dosáhnout maximální účinnosti, což v případě skalárního řízení navíc není pravda, protože žádný takový algoritmus nebyl v práci prezentován. Obr. 5.12 zobrazuje průběh ztrát v motoru pří řízení s maximální účinností a se standardním vektorovým řízením. Podle zobrazených výsledků a popisu obrázku dosahuje řízení s maximální účinností vyšších ztrát než standardní řízení. Vzhledem k mnoha výše popsaným nedostatkům nedoporučuji práci k obhajobě.
eVSKP id 133089