Slovinské národní divadlo v Lublani

Loading...
Thumbnail Image
Date
ORCID
Mark
D
Journal Title
Journal ISSN
Volume Title
Publisher
Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury
Abstract
SLOVINSKÉ NÁRODNÍ DIVADLO V LUBLANI Autorská zpráva k diplomové práci Bc. Petr Hýl vedoucí práce: doc. ing. arch. Zdeněk Makovský
SLOVENE NATIONAL THEATRE IN LJUBLJANA Author Report Of The Diploma Work Author: Bc. Petr Hýl Supervisor: doc. ing. arch. Zdeněk Makovský
Description
Keywords
DIVADLO Divadelní umění je staré jako lidstvo samo. Za dobu své existence prošlo dlouhým a barvitým vývojem, z něhož jsme zmapovali zřejmě jen malou část. Požadavek činoherního divadla a přítomnost dalších klasických divadel ve městě vedlo k inspiraci divadlem řeckým, japonským, středověkým, alžbětinským, totálním, osvobozeným, arénovým. Moderní budova činohry národního divadla se nemůže spoléhat pouze na klasická schémata, i když i ta mohou být požadována. Návrh reflektuje divadlo především jako místo střetnutí dvou protichůdných světů, světa reálného, v němž žijeme, a světa zidealizovaného, přetvořeného, který vídáme na jevišti, světa skutečnosti a jejího obrazu, světa tragédie a komedie, světa skutečných tváří herců a jejich masek, jejich skutečných osobností a jejich rolí, světa skutečných věcí a kulis, světa prostorového a plošně zjednodušeného. Také dva základní protichůdné pohledy na divadelní umění jako na svět ideální, pompézní, výchovný, poučný a zábavný a na divadlo jako nemilosrdné zrcadlo našeho života, subjektivní, věrné či sarkastické; i rozpor těchto dvou chápání divadla můžeme zahrnout mezi divadelní dvojakosti. BUDOVA Nová budova divadla chce být zhmotněním dialogu, základního stavebního prvku divadelní tvorby, kterým Aischylos povýšil do té doby všeplatné zpěvné a taneční rituály na skutečné drama. Dialog spolu vedou dvě protichůdné formy – budova divadla a její prázdný otisk – veřejné prostranství. Klasifikace dialog a monolog se stává subjektivní, uvažujeme-li za druhý subjekt prázdno. Tato představa dodává úvaze existenciální náboj. Samotné dvě formy – plná a prázdná – mají kromě parafráze divadelní protichůdnosti, pověstného rozhraní dvou světů, přesah do mnoha dalších oblastí života – podobně jako samotné divadlo. Tvar budovy - zužující a zvyšující se hmota - vznikl spolu s prostranstvím spontánně jako asociace doplňkovosti. Tento tvar však reaguje kromě urbanistických a provozních návazností také na ideu moderního divadla, které by mělo být proměnlivé a dynamické. Vzletný tvar budovy zhmotňuje nejen tuto abstraktní dynamiku, ale je také intuitivním přepisem dynamiky hereckého projevu, přetlaku energie sršící z člověka, nepostradatelné nejen k hereckému výkonu, ale také ke všem lidským tvůrčím činnostem., THEATRE Dramatic art is as old as human society. During its existence it has passed through long and colourful evolution which we charted probably only really partially. Requierement of a drama theatre and presence of another classical thetre buildings in the town caused an inspiration by Greek, Japonese, medieval, Elizabethan, Total, Exempt or arena theatre. A modern bulding of national drama theatre can´t depend of only calssical schemes, though even those could be reguired. The project reflect theatre first of all as a place of a battle of two contradictory worlds, a real world which we live in it, and an ideal, transformated world which we use to see on a stage, a world of reality and a world of its reflex, a world of tragedy and a of comedy, a world of existing faces of actors and a world of their masks, their real personalities and their parts, a world of true things and a world od scenes, a three-dimensional world and a 2D-simplified world. Also the two contradictory views of dramatic art, the first one as an ideal world, pompous, educational, instructive and funy and the second as a merciless mirror of our own lifes, subjective, authentic or caustic, so even this discrepancy of those two different opinions of theatre we could add in the theatre duplicity. BUILDING The new theatre building wants to be an objectification of a dialog, which is the basic structural element of dramatic production, whith which Aischylos sublimated singing and dancig rituals which were of binding force in that times to a real drama. This dialog is runned by two antagonistic forms – the theatre building and its empty impression – a public space. Established classification of dialog and monolog becomes subjective, if we suppose an emptiness as the second object. This idea gives our meditation an existencial character a bit. The two forms by themselves – the full one and the empty one –except of an imitation of theatre dialectics, a proverbial boundery-line of two worlds, also transcend into many other spheres of human life – analogous to a theatre. The shape of the building – a diminished and raising mass – has arised within the open space spontaneously as an association of complementing. But this shape – except other urbanistic and functional sequences - also reacts to an ide of modern theatre, which should be variable and dynamic. The poetic shape of the building not only materializes thist abstract dynamism but it is also an intuitive transscription of dynamism of an actor´s manifestation, an overpressure of human energy which is indispensable not only for a performance but also for all human creative activities.
Citation
HÝL, P. Slovinské národní divadlo v Lublani [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2009.
Document type
Document version
Date of access to the full text
Language of document
cs
Study field
Architektura
Comittee
Ing. arch. Tomáš Pilař (předseda) Ing. arch. Roman Antl (člen) doc. Ing. arch. Dagmar Glosová, CSc. (člen) prof. Ing. arch. Hana Urbášková, Ph.D. (člen) prof. Ing. Jiří Vaverka, DrSc. (člen)
Date of acceptance
2009-06-02
Defence
Result of defence
práce byla úspěšně obhájena
Document licence
Standardní licenční smlouva - přístup k plnému textu bez omezení
DOI
Collections
Citace PRO